Geografie onoho světa (historicky - mytologie)

Richard Henberg se domnívá, že naše kolektivní vědomí velké potopy či obdobné přírodní katastrofy, by mohlo mít svůj základ ve skutečné historické události, a že tyto hrůzy jsou uloženy hlubko v nás. V každém případě, tyto mýty o potopách, potvrzují to, že ještě v lidské historii, celkem nedavno, jsme se obávali odplaty a trestů od Bohů či jednoho Boha za naše špatné chování. Řekové a Římané ve velké většině souhlasili s představou Starého Zákona, že prach jsi a v prach se obrátíš. Taková místa, jako nebe či peklo, jež existovala v různých písemnostech, které pochází převážně z východu, byla buď chápaná jako stav mysli, nebo dočasná místa odpočinku na předlouhé cestě k našemu nejvyššímu. Pro lidi žijící v kmenech, nedotčené křesťanstvím, posmrtný život vlastně zůstal zde. Mrtví se znovu spjili s duchy, nebo mrtvím duchem, to jest, vrátili se tam, odkud přišli. Indiáni tvrdí ,, není smrt, je jen změna světů. A všechny světy jsou tady přítomny neustále pro ty, kteří jsou dočasně vnímaví, aby je spatřáli.

Teprve nástupem křes´tanství, se začala zobrazovat hrůza v podobě pekla, ale i nebe, jak jej známe dnes. V Bibli se vlastně nikde neříká, je li posmrtný život nahoře, nebo dole. Pouze se píše, že špatní lidé budou mučeni v ohni (apokalypsa) Toto dostatečně neuspokojilo křes´tany, kteří chtěli vědět, co bude dál, a co je čeká. začali vypočítávat přesné dávky odplaty, aby se tak vymanili z řad potenciálních kacířů. Jeden z textů, vznikající na podkladě Bible,se objevil někdy na konci třetího století. Tvrdilo se v něm, že je to záznam události, o níž se zmiňuje sv.Pavel v 2 Korintským 12,2-3. Vím o člověku, Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe, zda to bylo v těle, nebo mimo tělo, to nevím. Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do Ráje, a uslyšel nevypravitelná slova, která nejsou člověku dovolena vyslovit" Všeobecně se věřilo, že toto j reference k Pavlovu vlastnímu zážitku, a ne k zážitku někoho jiného. A tak vize sv.Pavla kolovala v třetím století vesele po horách a odsunula stranou jakékoliv pochybnosi, jenž existovaly spolu s Pavlovou neochotou o té věci dále mluvit. Mnoho lidí se však domnívá, že ve skutečnosti ten příběh, je adaptace Vergiliova eposu Aeneis. Auteticita tohoto textu coby původního dokumentu, byla ptvrzovaná tím, že byl údajně nalezen zapečetěný v mramorové skřínce, spolu s párem bot sv.Pavla. A text byl rozšířen o podrobný výčet fyzické návštěvy nejen ve výšinách nebeských, ale i pekelných. Dokonce se podařilo v pekle zavést jeden den odpočinku pro duše, které byly na věky určené v věčnému utrpení. dále byl vynalezen pro hříšníky očistec. Ten byl podrobně popsán jedním vojákem, který se dostal na chviličku na druhý břeh. Vypravuje, že očistec bylo místo, kde ti, jež byli v přechodné fázi, byli vyzváni, aby podstoupili zkoušku, při níž měli přejít most. poku´d b\li poctiví a čestní, dostali se na druhou stranu. V opačném případě spadli do hrozivé řeky, plné démonů. Pro lepší přirovnání, dávají katolíci příklad duše, o kterou se prali démoni z páchnoucí pekelné řeky, a andělské bytosti.

Všeobecně se dá říci, že křesťanství má sklony, a vždy mělo, zobrazovat peklo, než nebe či jiné místo. Budhisté naopak zacházejí do podrobností v popisování jejich nebe. nejsou tam jenom řeky. ale neuvěřitelně čisté řeky, plné zlatého písku. když do nich člověk vkročí, jeho hloubka se změní podle přání ,a teplota se taky přispůsobí. Všechna přání na které si duše vzpomene budou splněna, pokud budou přiměřená.

 

Čti dál

Srt, Ráj, Zapomnění

 

Andělská Eskorta

Říše stínů

Strážci brány