Gnostická evangelia

 

Z knihy Elaine Pagelsové Gnostická evangelia (The Gnostic Gospels). Zdroj Zde

 

V prosinci 1945 učinil jistý arabský rolník v horním Egyptě omračující archeologický objev. Okolnosti tohoto nálezu zatemnily fámy a pověsti -- snad proto, že tento objev byl náhodný a jeho prodej na černém trhu nezákonný. Celá léta zůstávala neznámá dokonce i totožnost nálezce. Jedna z fám tvrdila, že šlo o krevního mstitele; další, že učinil svůj nález poblíž města Nag Hammádí u Džabal al-Tárifu, hory provrtané více než 150 jeskyněmi. Některé z těchto původně přirozených jeskyní byly přitesány a vymalovány a užívaly se jako pohřebiště už v době panování šesté dynastie, před asi 4300 lety.

O třicet let později sám objevitel, Muhammad 'Alí al-Sammán, prozradil, jak se vše přihodilo. Krátce poté, co se svými bratry pomstili vraždu jejich otce během krvavého sporu, osedlali své velbloudy a vyjeli si k Džabalu, aby si tam nakopali sabach, měkkou hlínu, kterou používali jako hnojivo pro své plodiny. Když kopali kolem jednoho velkého balvanu, narazili na červený kameninový džbán, který byl téměř metr vysoký. Muhammad 'Alí váhal s jeho otevřením, protože se domníval, že by uvnitř mohl bydlet džin čili duch. Ale když jej napadlo, že by nádoba mohla rovněž obsahovat zlato, pozdvihl svou motyku a džbán rozbil. Uvnitř nádoby našel třináct papyrových knih, vázaných v kůži. Když se vrátil do svého domova v al-Qasru, Muhammad ´Alí vysypal knihy a volné listy papyru na hromadu slámy na zemi poblíž pece. Muhammadova matka 'Umm-Ahmad pak přiznala, že spálila velkou část tohoto papyru v peci spolu se slámou, kterou užívala k rozdělávání ohně.

O několik týdnů později, jak to vypráví Muhammad 'Alí, on a jeho bratři pomstili smrt svého otce vraždou muže jménem Ahmed Isma'il. Jejich matka varovala své syny, aby měli motyky ostré: když se bratři dozvěděli, že nepřítel jejich otce je poblíž, chopili se příležitosti, "utnuli mu končetiny . . . vyrvali mu srdce a snědli je mezi sebou na znamení konečného provedení krevní msty."

Ze strachu, že policie vyšetřující vraždu bude prohledávat jeho dům a knihy objeví, požádal Muhammad 'Alí kněze al-Qummuse Basiliyuse Abd al-Masiha, aby mu jich několik uschoval u sebe. V době, kdy byli Muhammad 'Alí a jeho bratři vyšetřováni pro vraždu, Raghib, místní učitel dějepisu, jednu z knih viděl, a pojal podezření, že, že má velkou hodnotu. Poté, co mu al-Qummus Basiliyus jednu z knih dal, Raghib ji poslal příteli do Káhiry, aby zjistil její cenu.

Rukopisy prodané na černém trhu prostřednictvím starožitníků v Káhiře brzy přitáhly pozornost úředníků egyptské vlády. Za vysoce dramatických okolností, jak ještě uvidíme, jeden z nich koupili a zabavili deset a půl z třinácti v kůži vázaných knih, nazývaných kodexy, a uložili je v Koptském muzeu v Káhiře. Avšak značná část třináctého kodexu, která obsahovala pět mimořádných textů, byla propašována z Egypta a nabídnuta k prodeji v Americe. Zvěst o tomto kodexu brzy dorazila až k profesoru Gillesi Quispelovi, váženému historikovi náboženství z holandského Utrechtu. Quispel, vzrušený nálezem, začal naléhat na Jungovu nadaci v Zurichu, aby kodex koupila. Ale zjistiv, když se to podařilo, že některé stránky chybí, odletěl na jaře roku 1955 do Egypta, aby se zde pokusil najít je v Koptském muzeu. Když přijel do Káhiry, okamžitě se vydal do Koptského muzea, půjčil si fotografie některých textů a pospíchal zpět do hotelu, aby je rozluštil. Když si překopíroval první řádek textu, Quispel vylekaně a posléze nedůvěřivě četl: "Toto jsou skrytá slova, která řekl živoucí (živý) Ježíš, a která zapsal jeho bratr-dvojče Judas Thomas." Quispel věděl, že jeho kolega H.C. Puech, za použití poznámek jiného francouzského badatele Jeana Doresse identifikoval první řádky se zlomky řeckého Tomášova evangelia objeveného v 90. letech 19.století. Avšak nalezení celého textu vyvolalo nové otázky: Měl Ježíš bratra-dvojče, jak plyne z tohoto textu? Mohl by text být autentickým záznamem Ježíšových výroků? Podle svého názvu obsahoval evangelium podle Tomáše; přesto, na rozdíl od evangelií Nového zákona, tento text sám sebe popisuje jako tajné evangelium. Quispel rovněž objevil, že obsahuje mnoho výroků známých z Nového zákona; ale tyto výroky, umístěné do neznámých souvislostí, ukazovaly na jiné dimenze významu. Další úryvky, jak Quispel zjistil, se odlišovaly naprosto od jakékoliv známé křesťanské tradice: "živoucí Ježíš" například promlouvá výroky tak kryptickými a pádnými, jako jsou zenové kóany:

Ježíš řekl: "Když si to v sobě vytvoříte, pak vás to, co máte, zachrání. Jestliže to ale v [sobě] nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.

Text, který Quispel držel v ruce, tj. Tomášovo evangelium, byl pouze jedním z 52 textů objevených u Nag Hammadí (obvyklý přepis jména města, u něhož došlo k nálezu). Ve stejném svazku s ním bylo svázáno Evangelium podle Filipa, které Ježíšovi připisuje skutky a výroky naprosto odlišné od těch, které se nacházejí v Novém zákoně:

. . . družka (milenka) [Spasitele je] Marie Magdaléna. [Ale Kristus ji miloval] víc než [všechny] žáky, a [často] ji líbal na její [ústa]. Ostatní [žáci se urazili] . . . Řekli mu: "Proč ji máš raději než nás všechny?" Spasitel odpověděl: "Proč vás nemiluji tolik jako ji?"

Další výroky v této sbírce kritizují běžná křesťanská přesvědčení, jako např. neposkvrněné početí nebo tělesné zmrtvýchvstání, jako naivní nepochopení. S těmito evangelii je svázán Apokryf (doslova "tajná kniha") Janův, který začíná vyjádřením, že odkrývá "záhady [a] věci skryté v mlčení", které Ježíš učil svého žáka Jana.

Muhammad 'Alí později přiznal, že některé z nalezených textů byly ztraceny -- spáleny nebo vyhozeny. Ale i to, co zbývá, je podivuhodné: asi padesát dva textů z raných století křesťanské doby -- včetně sbírky raně křesťanských evangelií, předtím neznámých. Kromě Tomášova evangelia a Evangelia podle Filipa nález zahrnoval Evangelium pravdy a Evangelium Egypťanů, které samo sebe popisuje jako " [tajnou knihu] Velkého neviditelného [Ducha]." Další skupina textů se skládala ze spisů připisovaných Ježíšovým stoupencům, jako např. Tajná kniha Jakubova, Pavlova apokalypsa, Petrův dopis Filipovi, a Apokalypsa Petra.

To, co Muhammad 'Alí u Nag Hammadí objevil, byly, jak se brzy stalo zřejmým, koptské překlady vytvořené před asi 1500 lety z ještě starších rukopisů. Samotné originály byly napsány řecky, to jest jazykem Nového zákona, jak zjistili Doresse, Puech a Quispel. Část jednoho z nich byla předtím objevena archeology asi o padesát let dříve, když nalezli několik zlomků původní řecké verze Tomášova evangelia.

Co se týče datace samotných rukopisů, není kolem toho žádná větší diskuse. Zkoumání datovatelného papyru užívaného k zesílení koženého vázání, a koptského písma, je umísťují zhruba do let 350-400 n. l. Ale badatelé spolu ostře nesouhlasí při dataci původních textů. Některé z nich mohou být sotva z pozdější doby než asi 120-150 n.l., protože Ireneus, ortodoxní biskup v Lyonu, píšící kolem roku 180 n.l., hlásá, že odpadlíci "se vychloubají tím, že vlastní více evangelií než jich skutečně existuje," a stěžuje si, že v jeho době jsou tyto spisy již široce rozšířené -- od Galie přes Řím a Řecko až do Malé Asie.

Quispel a jeho spolupracovníci, kteří první zveřejnili Tomášovo evangelium, se domnívali, že originál textu je třeba datovat zhruba do roku 140. n.l. Někteří uvažovali tak, že protože tato evangelia byla heretická, musela být napsána později než evangelia Nového zákona, která jsou datována kolem let 60-110. Ale nedávno profesor Helmut Koester z Harvardovy Univerzity vyslovil názor, že sbírka výroků v Tomášově evangeliu, ačkoli byla sestavena kolem roku 140, může obsahovat některé tradice ještě starší než jsou novozákonní evangelia, "možná z druhé poloviny prvního století" (50-100) -- tedy tak staré nebo ještě starší než evangelia Marka, Matouše, Lukáše a Jana.

Badatelé zkoumající nález z Nag Hammadí zjistili, že některé z textů vyprávějí o původu lidské rasy velmi odlišně od obvyklého výkladu Geneze: Svědectví pravdy například vypráví příběh o rajské zahradě Edenu z hlediska hada! Zde had, který jak se zdá se dlouho objevuje v gnostické literatuře jako princip božské moudrosti, přesvědčí Adama a Evu, aby přijali účast (var.: pojedli!) na poznání, zatímco "Pán" jim hrozí smrtí a žárlivě se jim pokouší zabránit v dosažení poznání, a vylučuje je z Ráje, když je dosáhnou. Jiný text, tajemně nazvaný Hrom, dokonalá mysl, poskytuje mimořádnou báseň, v níž promlouvá hlas ženské božské síly:

Neboť já jsem to první a poslední. Já jsem ctěná a vysmívaná.
Já jsem děvka a svatá.
Já jsem manželka a panna...
Já jsem neplodná a mnozí jsou mí synové...
Já jsem ticho, které je neuslyšitelné...
Já jsem vyjádřením svého jména.

Tyto odlišné texty se tedy pohybují od tajných evangelií, básní a kvazi-filosofických popisů původu univerza k mýtům, magii a návodům pro mystickou praxi.

Proč byly tyto texty zakopány-a proč zůstávaly téměř dva tisíce let prakticky neznámé? Jak se ukazuje, jejich potlačování jakožto zakázaných dokumentů i jejich zakopání na útesu u Nag Hammadí byly částí rozhodujícího zápasu během formování raného křesťanství. Nag hammadské texty a další jim podobné, které obíhaly světem na počátku křesťanské éry, byly v polovině druhého století pranýřovány ortodoxními křesťany jako heretické. Již dlouho víme, že mnoho prvních přívrženců Krista bylo zavrhováno jinými křesťany jako heretici, ale skoro všechno, co jsme o nich věděli, pocházelo z toho, co o nic napsali jejich protivníci, když na ně útočili. Biskup Ireneus, jenž dozíral na církev v Lyonu kolem r. 180.n.l., napsal pět svazků nazvaných Zničení a vyvrácení nesprávného takzvaného vědění, které začínají jeho slibem, že vyloží názory těch, kteří nyní vyučují herezi ". . . .abych ukázal, jak směšné a nekonsistentní s pravdou jsou jejich výroky. . .Činím tak proto, abyste . . . přesvědčili všechny ty, s nimiž se stýkáte, aby se vyhnuli takové propasti bláznovství a rouhačství vůči Kristu."

Ireneus napadá jako obzvláště "plné rouhačství" slavné evangelium zvané Evangelium pravdy. Má Ireneus na mysli totéž Evangelium pravdy objevené u Nag Hammadí? Quispel a jeho spolupracovníci, kteří jako první publikovali Evangelium pravdy tvrdili, že ano; jeden z jejich kritiků se domnívá, že první řádek (který začíná slovy "Evangelium pravdy") není titulem daného textu. Ale Ireneus skutečně užívá stejný pramen jako přinejmenším jeden z textů objevených u Nag Hammadí -- Apokryf (Tajná kniha) Janův -- a to jako argument pro svůj útok na tuto "herezi." Půl století poté Hippolytus, učitel v Římě, napsal další robustní Vyvrácení všech herezí, aby "odhalil a vyvrátil hříšné rouhačství heretiků."

Tažení proti herezím zahrnovalo nedobrovolné uznání jejich přesvědčivosti; přesto biskupové zvítězili. V době, kdy císař Konstantin přestoupil na víru, a kdy se křesťanství stalo ve čtvrtém století oficiálně schváleným náboženstvím, začali křesťanští biskupové, předtím oběti státního pronásledování, tomuto pronásledování sami velet. Vlastnictví knih odsouzených jako heretické se stalo trestným činem. Svazky těchto knih byly páleny a ničeny. Ale v horním Egyptě někdo, snad nějaký mnich z nedalekého kláštera sv. Pachomia, vzal zakázané knihy a ukryl je před zničením -- do velkého džbánu, v němž zůstaly pohřbeny po více než 1600 let.

Avšak ti, kdo psali a rozšiřovali tyto texty, se nepovažovali za "heretiky". Většina z jejich spisů používá křesťanskou terminologii, neklamně se vztahující k židovskému dědictví. Mnohé prohlašují, že vyjadřují tradice týkající se Ježíše, které jsou tajné, skryté před "většinou" těch, kdo tvoří to, čemu se v druhém století n.l. začalo říkat "katolická církev." Tito křesťané jsou nyní nazýváni gnostiky, z řeckého slova gnosis, obvykle překládaného jako "vědění." Neboť protože ti, kdo tvrdí, že nevědí nic o nejvyšší skutečnosti, se nazývají agnostiky (doslova "neznající"), osoba, která naopak tvrdí, že zná tyto nejvyšší věci se nazývá gnostik ("vědoucí, znající"). Ale gnosis není primárně racionálním poznáním. Řecký jazyk rozlišuje mezi vědeckým čili reflektivním věděním ("Zná matematiku") a věděním prostřednictvím pozorování nebo-li zkušeností ("Zná mě."), což je právě gnosis. Protože gnostikové tento termín užívají, mohli bychom jej překládat jako "vhled", neboť gnosis zahrnuje intuitivní proces poznávání sebe sama. A znát sebe sama, jak tvrdí gnostici, znamená znát lidskou přirozenost a lidské určení. Podle gnostického učitele Theodota, činného v Malé Asii někdy v letech 140-160, být gnostikem znamená, že člověk musí pochopit, kým jsme byli a čím jsme se stali, kde jsme byli... kam pospícháme, od čeho jsme oprošťováni, co je zrození a co je znovuzrození.

Ale znát sám sebe do nejhlubšího stupně, znamená zároveň znát Boha - to je tajemství gnoze. Jiný gnostický učitel, Monoimos, praví:

Zanechte pátrání po Bohu a stvoření a jiných podobných věcech. Hledejte jej tak, že začnete u sebe. Poznejte, kdo je ve vás, kdo všechno činí svým vlastním a říká: "Můj Bůh, má mysl, mé myšlení, má duše, mé tělo." Poznejte prameny smutku, radosti, lásky, nenávisti . . . Jestliže pozorně prozkoumáte tyto věci, najdete Boha v sobě.

To, co Muhammad 'Allí objevil u Nag Hammadí je zjevně jakási knihovna spisů, z nichž téměř všechny jsou gnostické. Ačkoliv prohlašují, že je v nich vyjádřeno tajné učení, odkazují mnohé z těchto textů na Písma Starého zákona a další na dopisy Pavlovy a na evangelia Nového zákona. V mnohých jsou stejné postavy jako v Novém zákoně -- Ježíš a jeho žáci. Rozdíly jsou přesto pozoruhodné.

Ortodoxní židé a křesťané trvají na tom, že lidstvo a jeho stvořitele odděluje od sebe propast: Bůh je zcela jiný. Ale někteří gnostikové, kteří psali evangelia nalezená u Nag Hammadí, to popírají: sebepoznání je poznání Boha; vnitřní Já a božské jsou totožné.

Za druhé, "živoucí Ježíš" těchto textů mluví o iluzi a osvícení, nikoliv o hříchu a pokání jako novozákonní Ježíš. Namísto toho, že nás přišel spasit od hříchu, přichází jako průvodce, který otevírá přístup duchovnímu pochopení. Ale když žák dosáhne osvícení, Ježíš už dále nepůsobí jako jeho duchovní mistr: ti dva se stali rovnými -- dokonce totožnými.

Za třetí, ortodoxní křesťané věří, že Ježíš je Pán a Syn Boží jedinečným způsobem: navždy zůstává odlišný od ostatního lidstva, které přišel spasit. Přesto ale gnostické Tomášovo evangelium líčí, že jakmile jej Tomáš poznává, Ježíš říká Tomášovi, že oba přijali své bytí ze stejného zdroje:

Ježíš pravil: "Nejsem tvůj pán. Protože jsi pil, opil jsi se tryskajícím proudem, který jsem ti odměřil . . . Ten, kdo se napije z mých úst, stane se takovým, jako jsem já: Já sám se stanu jím, a věci skryté mu budou odhaleny."

Nezní takové učení -- totožnost božského a lidského, starost o iluzi a osvícení, zakladatel, který je představován nikoliv jako Pán, ale jako duchovní průvodce, spíše východněji než západněji? Někteří badatelé se domnívali, že kdyby se zaměnila jména, "živoucí Budha" by zrovna tak mohl říci totéž, co Tomášovo evangelium připisuje živoucímu Ježíšovi. Mohla hinduistická nebo buddhistická tradice ovlivnit gnosticismus?

Britský znalec buddhismu Edward Conze se domnívá, že tomu tak bylo. Poukazuje na to, že "buddhisté byli ve styku s tomášovskými křesťany (tj. křesťany, kteří znali a používali takové spisy jako Tomášovo evangelium) v jižní Indii." V téže době, kdy rozkvétal gnosticismus (80-200 n.l.), se otevíraly obchodní cesty mezi řecko-římským světem a Dálným Východem; v Alexandrii získávali buddhističtí misionáři nové stoupence po celé generace. Povšimněme si také, že Hippolytus, jenž byl řecky mluvícím křesťanem v Římě (kol. 225 n.l.), ví o indických brahmínech -- a zahrnuje jejich tradici mezi zdroje herezí:

Mezi Indy existuje . . . hereze těch, kdo filosofují mezi brahmíny, kteří žijí sebe-dostatečným životem, zdržujíce se (konzumace) živých bytostí a vší vařené stravy . . . Říkají, že Bůh je světlo, ale ne takové, které lze vidět, ani jako slunce nebo oheň, ale pro ně je Bůh promluvou, ne takovou, která nachází vyjádření v artikulovaných zvucích, ale promluvou poznání (gnosis), skrze něž moudrý vnímá tajná mystéria přírody.

Mohl by název Tomášova evangelia -- pojmenovaného podle učedníka, jenž, jak nám říká tradice, odešel do Indie -- svědčit pro vliv indické tradice?

Tyto náznaky ukazují, že je to možné, přesto naše důkazy nejsou nezvratné. Protože paralelní tradice se mohou objevovat v různých kulturách v různých dobách, mohly se takové ideje vyvinout na obou místech nezávisle na sobě. To, co nazýváme východními a západními náboženstvími, a co máme sklon vidět jako oddělené proudy, nebylo před 2000 lety jasně diferencováno. Výzkum nag hammadských textů teprve začíná: těšíme se na práci badatelů, kteří mohou studovat tyto tradice komparativně a zjistit, zda-li mohou být doopravdy vystopovány až k indickým pramenům.

I tak se stalo, že myšlenky, které spojujeme s východními náboženstvími, se vynořily v prvním století n. l. prostřednictvím gnostického hnutí na Západě, ale byly potlačeny a zavrženy polemiky jako Ireneus. Přesto ti, kteří nazývali gnosticismus herezí přijímali -- ať už vědomě nebo ne -- stanovisko té skupiny křesťanů, kteří se nazývali ortodoxními křesťany. Heretikem se může stát kdokoliv, jehož názory nemá rád a kritizuje někdo jiný. Podle tradice je odpadlíkem ten, kdo se odchyluje od "pravé víry". Kdo to tvrdí a z jakých důvodů?

Tento problém je nám známý i z naší zkušenosti. Termín "křesťanství", obzvláště od doby reformace, pokrývá podivuhodné spektrum skupin. Ti, kdo tvrdí, že představují "pravé křesťanství" ve dvacátém století, mohou tvořit širokou paletu od katolického kardinála ve Vatikánu až po afrického metodistického episkopálního kazatele iniciujícího náboženské znovuoživení v Detroitu, mormonského misionáře v Thajsku nebo člena vesnické církve na řeckém pobřeží. Přesto se katolíci, protestanti a pravoslaví shodují v tom, že taková rozmanitost je nedávným -- a odsouzeníhodným - vývojem. Podle křesťanské legendy byla raná církev jiná. Křesťané všech vyznání se ohlížejí zpět na původní církev, aby našli jednodušší, čistější podobu křesťanské víry. V době apoštolů sdíleli všichni členové křesťanské obce své peníze a majetek; všichni věřili ve stejné učení, a uctívali Boha společně; všichni ctili autoritu apoštolů. Teprve po tomto zlatém věku se objevil konflikt, tedy hereze: tak praví autor Skutků apoštolů, který se považuje za prvního historika křesťanství.

Avšak objevy od Nag Hammadí tento obrázek narušily. Jestliže připustíme, že některý z těchto 52 textů představuje rané formy křesťanského učení, možná budeme muset uznat, že rané křesťanství bylo zdaleka různorodější, než kdokoliv čekal před nag hammadskými objevy.

Současné křesťanství, různorodé a komplexní jak je známe, možná skutečně vykazuje více jednoty než křesťanské církve prvního a druhého století. Neboť téměř všichni křesťané od té doby, ať katolíci, protestanti nebo pravoslaví, sdílejí tři základní premisy. Za prvé přijímají kánon Nového zákona; za druhé vyznávají apoštolskou víru; a za třetí, potvrzují zvláštní podoby křesťanské instituce. Avšak každá z těchto věcí - kánon Písma, apoštolské vyznání víry a institucionální struktura -- se ve své současné podobě objevila teprve koncem druhého století. Před touto dobou, jak dosvědčuje Ireneus a ostatní, kolovaly mezi různými křesťanskými skupinami četná evangelia, počínaje evangelii Nového zákona (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) a konče takovými spisy jako Tomášovo evangelium, Evangelium podle Filipa a Evangelium pravdy, stejně jako mnohá jiná tajná učení, mýty a básně připisované Ježíšovi nebo jeho učedníkům. Některé z nich, což je zjevné, byly objeveny u Nag Hammadí; mnohé další jsou pro nás již ztraceny. Ti, kdo se považovali za křesťany, přijímali mnohé -- a radikálně se lišící -- náboženské víry a praktiky. A obce roztroušené po celém známém světě se organizovaly způsoby, které se od jedné skupiny ke druhé velice lišily.

Přesto se situace do roku 200 n.l. změnila. Křesťanství se stalo institucí, vedenou trojvrstvennou hierarchií biskupů, kněží a děkanů, kteří se považovali za strážce jediné "pravé víry." Většina církví, mezi nimi církev římská, převzaly vedoucí roli a odmítly všechna ostatní stanoviska jako herezi. Při odsouzení různorodosti dřívějšího hnutí trval biskup Ireneus a jeho následovníci na tom, že může existovat pouze jediná církev a mimo tuto církev, jak hlásal, "není spásy." Členové této jediné církve jsou ortodoxní (doslova "přímo-myslící") křesťané. A, tvrdil, tato církev musí být katolická -- to jest, univerzální. Kdokoliv zpochybňoval tento souhlasný stav a místo něj hájil jiné podoby křesťanského učení, byl prohlášen za odpadlíka a vyloučen z církve. Když tato ortodoxní církev získala vojenskou podporu, někdy poté, co ve čtvrtém století n.l. císař Konstantin přestoupil na křesťanskou víru, tresty za herezi se vystupňovaly.

 

 

 

 

Novinky

Už jenom na livejournalu

06.11.2016 14:47
Mazat to zde nebudu. Budu to ale pomalu přesouvat na livejournal. Důvod?  Nová administrace webnode, již neumožňuje, aby stránky vypadaly tak jak je znáte. Bohužel jsem k tomupřistoupil po delším rozhodování.   krestan.livejournal.com

Bible plná chyb, aneb mnoho povyku pro nic

04.01.2016 20:04
Zdroj článku najdete zde na této adrese. „Bible je plná chyb, té přece nemůžete důvěřovat", namítne nejeden skeptik. Diskusi byste sice za následného koktání vyzyvatele v drtivé většině případů ukončili dotazem na specifikaci zmíněných nepřesností, námitka je ale přesto relevantní a proto se na...

Správné spoléhání

30.08.2015 17:58
Bible nám praví ( Jan 3:27) ,,Nemůžeť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo z nebe" A Pavel píše ke Korintským ( ll. Korintským 3:5) ,,Ne, že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boh jest. Z toho jest zřejmé, že učení Bible nás žádá,...

Boží vůle, Existuje??

25.06.2015 20:26
Přdstave si, že většina světové populace má nesprávnou víru o Bohu. Zkuste si připustit, že pravda o Bohu je něčím, co si většina lidí neumí vůbec představit. Nebylo by například pozoruhodné, kdyby neexistovala Boží vůle? Nezměnilo by to spoustu věcí?  A myslíte si, že svět jak funguje, je...

Andělé strážný z dávných časů 1 - Theolyn Cortens

25.01.2015 19:04
Z mnoha příběhů dochovaných v prastarých textech víme, že představa jakéhosi strážného ducha nebo duchovního průvodce sahá svými začáty do doby vzdálené několik tisíc let. Asyřané, kteří žili na Středním východě přibližně od přelomu čtvrtého a třetího tisícletí před Kristem, věřili, že dobří...

Kosmické projektily - Jan A. Novák

26.10.2014 13:29
Od Platonových časů se legendou o Atlandtídě zabývaly tisíce badatelů, kteří také navrhovali nejrůznější hypotézy o příčinách jejího zániku. Většina z nich byli šarlatáni nebo cvoci, někteří byli dohromady obojí, což je třeba příklad zakladatelky Teozofické společnosti Heleny Blavatské (1831-1891)....

Duchovní odpověď na osamělost

31.08.2014 13:57
Co má Bůh společného s podrobnostmi našeho denního života, zvláště s našimi lidskými vztahy? Položil jsem si tuto otázku a mim jiné mi napadlo: Vím-li, že mne Bůh miluje, proč se cítím tak někdy osamělý? Má známá které jsem to řekl, pravila. ,,Dokaž to. Dokaž Boží lásku k člověku." Měla tím na...

O soudném dni, hmotné mysli - jen taková krátká úvaha

06.07.2014 20:21
Spasení všeho lidstva spočívá na pokroku a zkoušce a je bez nich nedosažitelné. Nebe není místem, ale božským stavem Mysli, v němž jsou veškeré projevy Mysli harmonické a nesmrtelné, protože v něm není hříchu, a my shledáváme, že člověk nemá svou vlastní spravedlnost, ale, že má mysl Páně, jak...

Enochova mise do sedmého nebe - Jan.A.Novák

11.05.2014 18:06
Motto - Obrovské pak byli na zemi v těch dnech: ANO I POTOM, KDYŽ VCHÁZELI SYNOVÉ BOŽÍ K DCERÁM LIDSKÝM, ONY RODILY JIM.  ( Genesis, 1.Mojžíšova 6:2:4) Na první pohled je to jen jedna nevýznamná věta starozákonní knihy Genesis: ,, Chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín, neb vzal si ho...

Oprava

27.04.2014 14:18
Jenom krátce. Opravil jsem odkaz na vysílání rádia Ubuntu. Děkuji za upozornění, že odkaz byl neplatný.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>