Andělé strážný z dávných časů 1 - Theolyn Cortens

25.01.2015 19:04

Z mnoha příběhů dochovaných v prastarých textech víme, že představa jakéhosi strážného ducha nebo duchovního průvodce sahá svými začáty do doby vzdálené několik tisíc let. Asyřané, kteří žili na Středním východě přibližně od přelomu čtvrtého a třetího tisícletí před Kristem, věřili, že dobří duchové, zvaní Šedu nebo Lamassu, chrání všechny lidi před zlými silami a tlumočí jejich modlitby bohům. Tito duchové byli neviditelní a všudypřítomní. Sledovali lidi při jejich každodenních činostech, ve městech i v bitevních vřavech. Asyrské rčení praví, že koho životem neprovází žádný Bů, toho v životě provází bolení hlavy. Podle mne je to myšlenka skvělá a výsižná - nedovolíme-li svému strážci, aby nám pomáhal, bud nás bolet hlava, protože člověk se při svém rozhodování nemůže nevztahovat  k vyššímu cíli, skrytému za naším všedním životem, a na to mu jeho vlastní síly nestačí.

Řecký dramatik Menandros, který žil na přelomu čtvrtého a třetího století před Kr., říká, že každému pozemskému člověku stojí po boku anděl stráážný a provází ho tajemstvími života.  Duchovního průvode označovali Řekové slovem ,,daimon", které si ovšem významově nesmíme plést se slovem  zlý,,démon" Širší publikum seznámila s pojmem daimon Pullmnova trilogie ( jeho temné esence) ve které má každý člověk svého viditelného strážného ducha, zjevujícího se například v podobě opice nebo lasičky, přitom duchové dětí mohou tuto podobu měnit, protože ještě nedozráli do pevného tvaru.

Podle slavného filozofa Platona si naše duše může ještě před početím sama zvolit svojí životní cestu, a vybrat si, který daimon bude jejím stálým poradcem  a pomocníkem.

Na tento proces dohlížejí  Moiry, tři bohxně osudu. Klotho ( přadlena) navíjí nit lidského života na vřeteno, Lachechis (udělující) ji měří a Atropos ( neodvratná) jí přestřihuje. Takto uzavřenou smlouvu o struktůře a délce trvání našeho života je pak nutno ctít  bez ohledu na to jakou mirou svobodné vůle ve svých řadách oplýváme. Sudičky podle této báje podléhají bohu Diovi, jehož autorita zaručuje, že bude zachován přirozený řád věcí. Lidstvo jako celek je tedy součástí jednoho jediného velkého plánu, řídícího naše drobné životy.

Platon pak popisuje, že při vstupu do světa živých lidí na tuto smlouvu zapomeneme a během času objevujeme cestu, kterou jsme si sami vyvolili. Wordsworth ve své básni ,,Zvěstování nesmrtelnosti" říká totéž.

Zrod spánek nám i zapomnění dá

duše, jež vychází z nás, hvzda žití,

jinde nám zapadá

a z dálek až sem svítí

ne v čiročiré dřímotě,

ani ne v holé nahotě,

však v mračnech pryč jsme hnáni od Boha,

našeho domova.

Opis jsem uveřejnil i na svém blogu http://krestan.livejournal.com/19836.html