Dále za tunelem 2 + rozbor

17.02.2010 00:00

H. Vidíš jasně, co je za východem tunelu?

Subjekt. Stále procházím přes okolní zpěněná oblaka

H. Projdi jimi, a řekni, co vidíš

Subjekt. Je to obrovský prostor. Takový zářivý a čistý. Dokonce příjemně voní.Dívám se na nádherný ledový palác

H. pokračuj

Subjekt. Je to úžasné. Podobá se to zářícímu a blískajícímu se křištálu. Všude kolem se třpytí barevné kameny.

H. Mluvíš o krystalech? Co ty barvy?

Subjekt. Jsou to hlavně odstíny bílé. Ale jak se vznáším okolo, vnímám i jiné barvy. Takovou třpytící se mozajku.

H. Všimni si rozměrů ledového paláce. Je nějak ohraničení?

Subjekt. ne. celý prostor je nekonečný. Je majestátný, je naplněný klidem.

H. Co cítíš teď?

Subjekt. nevnímám to úplně. Nechci jít dál

H. Jsi stále zmatený ze svého fyzického života. Omezuje to nějak tvůj pohyb v duchovním světě?

Subjekt. Bože, vidím přicházet svého průvodce

H. Co se děje meti váma dvěma?

Subjekt. Říkám, že ještě nemohu odejít. Chci vědět, jestli Maggie a děti budou v pořádku

H. Co na to průvodce?

Subjekt. Uklidňuje mě, ale já jsem plný obav

H. Co jí odpovídáš?

Subjekt. Proč dovolil, aby se to stalo? Jak mi to mohl udělat? Způsobil nám s Maggii tolik bolesti a těžkých chvil, a teď nás rozdělil

H. Co na to on?

Subjekt. Snaží se mne uklidnit. Říká, že jsem vykonal velký kus práce a že uvidím, že můj život probíhal v souladu se záměrem.

H. Souhlasíš s tím, co říká?

Subjekt. V mé mysli, se objevuje obraz budoucnosti. Moje rodina pokračuje beze mne, vyrovnává se s mým odchodem. Dokážu to. Stejně se znovu všichni setkáme.

H. Jak se přitom cítíš?

Subjekt. Jsem připravený na cestu, a klidný

 

Tento příběh svědčil o setkání s průvodcem. Chtěl bych zde nyní připomenout interpretaci duchovního nsvěta v obrazu ledového paláce. Dále v duchovním světě vidí subjekty budovy a místnosti, zařízené nábytkem. Přitom samotná hypnoza takovýto stav nevyvolává. Je logické, že by lidi nehovořili o takýchto fyzických struktůrách v nemateriálním světě. Můžeme ale předpokládat, že tyto scény pozemského života slouží k tomu, aby pomohly duši překonat přechod od fyzocké smrti. Tyto pohledy mají pro každou z duší individuální význam, podle toho, jaké jsou její pozemské zkušenosti. Jestliže duše vidí v duchovním světě obrazy, které jsou podobné místům, v niž žila nebo je navštívila na zemi, má to svůj důvod. Duše vidí nezapomenutelný domov, školu, zahradu, hory či pobřeží, protože jí laskavá duchovní síla tyto známé pozemské přeludy poskytuje. Duši to totiž může uklidnit. Naše vzpomínky ze země neumírají, ale navždy jsou přítomny v naší duchovní myslinjako snové obrazyduchovního světa v mýtických snech lidí.

Popisy prvních setkání s duchovním světem se poslouchají s velkým zaujetím. Někteří vidí louky plné květů, zámecké věže, které ční do výšek, nebo duhu na čistém nebi nad vytouženou krajinou, do které se po dlouhé cestě vracejí. Tyto první obrazy duchovního světa s éterickou pozemskou scenérií jsou si při každém z návratu velmi podobné, a popisy klientů nabízejí jejich rozličné variace.

případ v tomto článku, se týkal dost nevyrovnané duše úzce spojené s její duchovní družkou Maggie, kterou zanechala na zemi. Je zřejmé, že některé duše si s sebou nesou negativní zátěžz předchozího těžkého života déle než jiné, a to i navzdory uklidnujícímu působení duchovního života. lidé se domnívají, že duše se po smrti stává vševědoucí. to ale není tak úplně pravda, protože období určitého přela´dování může trvat různou dobu. Záleží na oklnostech smrti, na tom, nakolik je duše spoutaná pozemskými vzpomínkami, i na duchovní úrovni duše.

Při regresi do minulých životů, jsme často svědy hněvu, když klient zjistí, že zemřel v mladém věku píše Michael Newton. Duše, které  se vracejí do duchovního světa za takovýchto okolností, jsou vyvedené z míry a zmatené tím, že své blízké opustily náhle a bez předchozího varování. Na smrt nebyly připravené a po opuštění těla pociťují smutek a odloučení. Když je duše takto traumatizovaná, její průvodce je často první entitou, kterou duše po smrti vidí. Tito velice rozvinutí duchovní učitelé jsou připraveni duši při překonávání tíhy a frustrace z předčasné smrti pomoci.

Michal Newton ale také píše, že zaznamenal i případy, kdy průvodce nepomohl úplnému odstranění myšlenkového zmatku, která duši potkává u duchovní brány. Jakoby k tomuto účelu byla určená jiná místa a jiné okolnosti , což souvisí s karmickými lekcemi týkajícími se života a smrti.

Subjekty jsou však bez ohledu na stav jejich mysli po smrti plní nadčené ze znovuobjevování zázraku duchovního světa. Tyto pocity jsou ještě prohlubovány euforii z poznání, že všechny pozemské starosti a zejména fyzická bolest je už za nimi. I když se zdá, že je duše po smrti osamělá, není tomu tak. Naši průvodci, duchovní přátelé, nás čekají u brány, aby nám pomohli uvědomit si, kdo jsme, a s láskou nás ujistili, že je všechno v pořádku.