Dokonalost, důležitost

02.10.2009 12:32

Zpravidla nás od dětství připravují na to, abychom vše dělali poctivě, pečlivě, svědomitě, pěstují v nás pocit odpovědnosti a vštěpují nám podvědomí o tom, co je dobře a co je špatně. Pochopitelně, je to tak správně, má to tak být. Jinak by zde byla dosti veliká armáda lajdáků, lemplů a hlupáků. Jenomže některým se to vžije do podvědomí natolik, až se toto podvědomí stane součástí jeho samotného. U někoho přeroste snaha o to, aby byl ve všem dokonalý, přímo ve fixní ideu. Nasnadě dělat vše správně není pochopitelně nic špatného, jenomže jestli tomu dáváte přílišný význam, nakloníte tím rovnováhu Vaší karmy, a přírodní síly se budou snažit váhu vyrovnat, a začnou všechno jednoduše níčit. Zapojuje se tzv. zpětná vazba a člověk se ještě více zamotává. Chce dosáhnout dokonalosti, ale dopracovává se k opaku. Snaha o dokonalost, se nakonec změní ve zvyk a dochází do stádia mánie. Jeho existence se změní na nepřetržitý boj, což otravuje lidi, co ho obklopují ( práce, domov) protože idealista bývá náročný k ostatným, vznikají konflikty a nevole. Z pozorovacího bodu je nesmyslnost jeho pokusů dosáhnout ve všem dokonalosti, dopovázené terorizováním svého okolí, dobře pozorovatelná. Idealista se vžívá do role tak hluboce, bezmyšlenkovitě a (pro něho) pudově, až se mu začíná zdát, že sám představuje bezúhonou osobu, která nikdy nezhřešila, vlastně domnívá se, že je nad...Pokuď na takového idealistu hodíte na krátkou dobu moc, číhá na něj mnoho nebezpečí. Idealista se domnívá, že předstupuje před lidstvo v roli nejvyššího soudce, který rozhoduje o tom, co a jak mají ostatní dělat. sám sebe omlouvá pocitem správnosti. Vykonavatel osudu, si přisvojuje právo soudit jiné lidi, a vynášet nad nimi ortel. takový jeho soudní proces pochopitelně překračuje pouze denní poučování a obvińování bez důkazů. Soudce na sebe bere úkol rozhodovat, jak se mají ti nerozumní tvorové , již nejsou k ničemu, chovat, a o čem mají přemýšlet, čeho si mají vážit, v co mají věřit. Pokud se nějaké nedochůdče, bezvýznamný človíček, rozhodne, že na jistou věc bude mít vlastní názor, bude třeba ho vytahat za uši, a bude-li vzdorovat, bude muset proběhnout soud, pak bude nutné vynést ortel a vylepit ceduli, aby všichni věděli, kdo je kdo.
Nepřeji Vám to. Ale kdyby přeci, jste se s takovým člověkem potkali, dobře si ten exemplář prohlédněte. je to důkaz nerovnováhy světové karmy. My všichni jsme na tomto světě hosty, nikdo nemá právo soudit druhé, vynášet rozsudky ( nepočítám kriminalitu) ani nalepovat nálepky.