Duchovní odpověď na osamělost

31.08.2014 13:57

Co má Bůh společného s podrobnostmi našeho denního života, zvláště s našimi lidskými vztahy? Položil jsem si tuto otázku a mim jiné mi napadlo: Vím-li, že mne Bůh miluje, proč se cítím tak někdy osamělý? Má známá které jsem to řekl, pravila. ,,Dokaž to. Dokaž Boží lásku k člověku." Měla tím na mysli to, chci-li dokázat jeho lásku, musím jí cítit a vyjadřovat.
Pomyslel jsem si. Snadněji se to řekne, než udělá. Krátce na to jsem výzvu přijal. Věděl jsem, že pravda o Bohu a člověku, kterou učí KV, může být dokázaná. Byl jsem kolikrát svědkem uzdravujícího důkazu této praktické vědy.
Zkušenost mne naučila, že chtě-li  jsem bez modlitby něco dokázat, dostal jsem se do slepé uličky. Je to jako bychom měli mapu a po tmě jí četli, pak buď jdeme špatným směrem, nebo do něčeho narazíme. Jediná cesta která nás uspokojí je ta, kterou nám ukázal Ježíš Kristus. Obsahuje naslouchat tiše Božímu vedení a následovat je. Ovšem jít tou cestou kterou se nešlo, to je ten rozdíl.
Když jsem pociťoval nedostatek lásky a přátelství, začal jsem se modlit. Pomocí knihy Věda a zdraví s klíčem k písmu od Mary Eddy Baker, našel jsem sice málo zprávo přátelství, za to mnoho o harmonii. A není to harmonie, co vytváří přátelství? A nevytváří snad lidé kteří spolu žijí či pracují určitý druh harmonie? Mezi přáteli by nemělo docházet k disharmonii, různým nedorozuměním, ve kterých se člověk cítí nedobře. Zdálo se mi, že když budu uvažovat o harmonii, porozumím jí a uvedu jí do denní zkušenosti, očistím tak své myšlenky a přátelství, i to, jak ho dosáhnout, a tak jsem udělal.
Paní Eddy píše. ,,Bytí je svatost, harmonie nesmrtelnost. " Když jsem přemýšlel, co to pro mne znamená, poznal jsem, že když je bytí harmonie, Jediné, co člověk může prožít je harmonie. Ne jen, že skutečná existence je harmonická, harmonie přímo tvoří podstatu existence člověka.Duchovní člověk, jenž je tím skutečným člověkem, obsahuje veškerou harmonii, protože je zrcadlením věčného Boha.
Bible námříká, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Je pouze jen jeden Bůh, a proto je i jeden výraz Boha, to jest člověk. A člověk jako výraz nekonečného Jediného, musí vyjadřovat harmonii, protože v jednotě nejsou prvky, které by si odporovaly. Člověk, výraz nekonečně Jediného, nemůže jednat odděleně od Boha. Tak jako podoba obličeje, nemůže být oddělena od obličeje, tak harmonie nemůže být oddělena od svého zdroje, kterým je božský Princip, Bůh. Člověk, výraz Boha, nemůže jednat nezávisle na Bohu. Místo, abych setrvával v lidské situaci, snažil jsem se o to, abych se přidržoval harmonie jako svého jediného pravého bytí, které znám a mohu vyjadřovat. V úsilí abychom někoho přiměli, například ke schůzce, nebo se snažíme aby nás lidé měli rádi, zacházíme do slepé uličky. Bez duchovností není absolutného, stálého a uspokojujícího  řešení pro pocit, že jsme milovaní a máme vyplněný život.
Vnitřní klid a mír duchovní harmonie, vyjadřované duchovním člověkem, nezískáme pouhým chozením na schůzky, buď abychom se jich mohli zúčastnit, nebo abychom byli populární. Proto jsem se věnoval tomu, abych více poznal o vztahu Boha a člověka, o Principu a Jeho vyjádření,  a udržoval tento duchovní a vědecký smysl jako svůj jediný a pravý základ myšlení a projevu.
Od prvního dne svých úvah o harmonii Boha a člověka jsem měl vzrůstající pocit míru. Zjistil jsem, že ať jsem se bavil ve společnosti, nebo trávil většinu času o samotě, necítil jsem nedostatek přátelství. Stalo se, že jsem byl nečekaně pozván na víkend. Objevil jsem však, že lidská představa o tom, kolik schůzek či vycházek absolvuji, nerozhoduje o mém duševním míru, o harmonii, kterou nikdy nemohu postrádat. Vzrůstající harmonie byla patrná i na všech úsecích mého denního života. Neměl jsem už nepříjemný pocit, když jsem se ocitl v nějaké běžné životní situaci. Tím, že jsem viděl a vyjadřoval víc harmonie o Bohu a člověku, byl jsem zásoben vším, co jse potřeboval, abych mohl čelit kdejaké situaci.
Než jsem začal se studiem harmonie, zdálo se mi, že sice boží Lásku vyjadřuji, že však nemá odezvy u druhých. Když jsem se snažil pochopit a dokázat víc pravý vztah Boha a člověka, ukázalo se ,že tento názor není správný. Ve Vědě a zdraví jsem našel citát, který mi velmi pomohl. Křesťanská Věda učí, že božská Láska nemůže být zbavena svého projevu, čili předmětu.
Vzrůstající pochopení mi pomohlo poznat, že člověk nejen vyjadřuje božskou lásku, ale je i předmětem této Lásky, že když člověk zrcadlí lásku- duchovní Lásku, dostává a zároveň vyjadřuje. Tato Láska nemá svůj původ v člověku, pochází od Boha. Proto má člověk neomezenou zásobu Lásky.
Není třeba podotýkat, že jsem  cítil velikou vděčnost a Lásku k harmonii, kterou Láska rozvíjela. Lidské plány a náklonnosti nemohou nikdy přispět k vzrůstu porozumění, protože nemají božský Princip. Samozřejmnost harmonie pravého bytí se neprojevila proto, že jsem lépe pochopil, přátelství , ale stále více se rozvíjející nekonečnoi Boží dobrotu.
Bůh je věčný, nemění se, tedy člověk, Jeho zrcadlení, nemůže kolísat. Vyjadřuje Boží dokonalost, která je stálá. Velký mír a radost naplnily mé dny, týdny a měsíce. Pak se mi však zdálo, že harmonie počíná mizet. Proto jsem se několik dnů věnoval studiu Boha, jako Lásky. Uvědomil jsem si, že zatím, co jsem uplatňoval víc harmonie, ztratil jsem jaksi pramen této harmonie, totiž Boha, Lásku. Pochopil jsem, že nemůžeme doufat ve vyjadřovaní harmonie, zapomeneme-li, proč ve skutečnosti tuto harmonii máme.