Jsou si lidé a zvířata rovni?

23.12.2009 12:52

Základní rozdíl mezi buddhizmem a vědou ( zda má předěl vést mezi vnímajícím a nevnímajícím, nebo mezi živým organizmem a neživou hmotou) má významné důsledky. Mimo jiné se jedná o rozdílný pohled na vědomí. pro vědu, tedy biologii, je vědomí druhořadé, nebo´t, jak tvrdí, se jedná o vlastnost podmnožiny živých organizmů, nežli všeho živého. V buddhizmu, v němž definice živého vztahuje k vnímajícím bytostem, však vědomí představuje základní charasteriku života.

Lidé na západě tvrdí, říká Dalajláma, že lidské bytosti získaly  v průběhu evoluce jakési jedinečné existenční postavení. Zmíněná jedinečnost, bývá často chápaná prostřednictvím pojmů jako - duše, vědomí sebe sama -  které mají být vlastní pouze lidem. Mnoho lidí očividně mlčky přijímá existenci tří fází života.

1, neživá hmota

2, živé organizmy

3, lidské bytosti

Uvedená myšlenka je základem západní víry, podle níž lidské bytosti patří do zásadně jiné kategorie, než zvířata či rostliny. Pokud se naopak podíváme na učení buddhistické, narazíme na koncepci, podle níž mají zvířata blíže k lidem ( neboť jsou stejně cíticí bytosti) než k rostlinám. Pokud je schopnost vnímat, není mezi lidmi a zvířaty rozdíl. Stejně, jako se my lidé, snažíme uniknout před utrpením a dosáhnout štěstí, chtějí totéž i zvířata. A stejně jako dokáží lidé vnímat bolest a štěstí, je totéž vlastní i zvířatům. Filozoficky vzato, jsou lidské bytosti i zvířata  podle buddhistů obdařené něčím, co se v tibeckém jazyce nazývá šépa (vědomí). Buddhizmus neuznává přítomnost ničeho jako duše, jíž by byli obdarováni výhradně lidé. Z hlediska vědomí spočívá rozdíl mezi lidmi a zvířaty v míře, nikoliv v druhu.

V nejstarších buddhistických textech nacházíme narážky na příběh lidské evoluce, které se poté opakuje v mnoha následných textech Abhidarmy. Onen výklad má následující podobu.

Buddhistický vesmír se skládá ze tří říší bytí. Říše touhy, Říše tvaru, Ř íše neuspořádaného beztvarového. Poslední z nich, představuje stále jemnější stav existence. Říše touhy charakterizuje přítomnost smyslové žádostivosti a bolesti. Jedná se o svět, obývaný lidskými a zvířecími bytostmi. Říše tvaru je naopak osvoozena od jakýchkoliv projevů olesti a prostupuje jí zkušenost a blaženost. Bytosti obývající tuto říši, mají těla ze světla. A nakonec existuje říše neuspořádaného beztvarého, která naprosto překonává všechny tělesné vjemy a pocity. Život v tomto světě je prostoupen trvalým stavem dokonalosti a vyrovnanosti. Bytosti v tomto světě nemají žádná těla, existují pouze v duchovním stavu.

Vývoj lidského života na Zemi je chápán jako sestup těchto bytostí, které vyčerpaly svou pozitivní karmu, jež jím umožňovala žít ve vyšších říších. Buddhizmus nemá žádný prvotní hřích, jenž by onen sestup přivodil. Když tyto bytosti poprvé zažily svůj pád, a narodily se na Zemi, zbývaly v nich ještě stopy předchozího života. Tito lidé, žijící v první éře, měli údajně vlastnosti podobné božským. Uměli například létat, živili se energié vnitřního rozjímání atd. V průběhu času tyto vlastnosti ztratili. Spolu s tím jak se začali živit hmotou, získala jejich těla hrubší tělesnost, čímž se začal zřetelněji rozrůznovat jejich fyzický vzhled. Výsledek je lidská rasa plná primitivních negativních emocí.

Buddhizmzs má teorii o čtyřech typech zrození.

1, matčina lůna

2, z vejce

3, z tepla a vlhkosti jako mnoho druhů hmyzu

4, Spontální narození