Kosmické projektily - Jan A. Novák

26.10.2014 13:29

Od Platonových časů se legendou o Atlandtídě zabývaly tisíce badatelů, kteří také navrhovali nejrůznější hypotézy o příčinách jejího zániku. Většina z nich byli šarlatáni nebo cvoci, někteří byli dohromady obojí, což je třeba příklad zakladatelky Teozofické společnosti Heleny Blavatské (1831-1891). Její přívrženci tvrdili, že jedna z významných  fází raného vývoje lidského druhu se odehrávala právě v Atlanttídě. Madam Blavatská to měla z knihy Dzyan, kterou našla v Tibetu. Ve skutečnosti prý ani nešlo o knihu, ale o jakési informační či energetické pole promlouvající pouze k zasvěcencům - jinak řečeno výhradně k paní Blavanské.

Jiní badatelé tohoto typu dokonce do zaniklé říše cestovali jaksi mentálně v hypnotickém stavu a přinášeli odtud neuvěřitelné zprávy. Publikum jim to baštilo, a například američan Edgar Cayce (1877-1945) si podobně jako Blavatská tímto způsobem přišel na docela pěkné peníze. O Atlantídu se též zajímali živě ideologové nacismu včetně samotného Himlera, který věřil, že právě tam má své kořeny árijská rasa. Jim založena společnost Ahnenerbe, proto hledala stopy Atlanďanů na nejrůznějších místech světa. Většina výsledků těchto expedic se bohužel ztratila ve vřavě druhé světové války. A ti vědci z Ahnenerbe co přežili, neměli chuť a důvod  v tom pokračovat, aby se připomínali. SS byla oprávněně vyhlášena za zločineckou organizaci a Ahnenerbe tvořila její nedílnou součást.

Ve stínu  černokněžníků této kategorie se většina serioznějších hledačů Atlantídy ztratila. Někteří dost nezaslouženě, protože třeba Otto Heinrich Muck (1892-1965) prožil tak bohatý život, že by vydal na román. Mezi mnoha zájmy inženýra Mucka spočívala také bajná Atlantída. Roku 1954 vydal knihu ,,Atlantis gefunden, kde tvrdí, že bájná pevnina doplatila na srážku Země s asteroidem či kometou. o těleso nedopadlo přímo na Atlantídu, ale kamsi do oblasti Karibiku a dodnes po sobě zanechalo nepřehlédnutelné stopy v podobě velkého množství podivných kráterů známých jako Karolínské zátoka na jihovýchodním pobřeží USA.

,,Vypadá to, jako kdyby tu božská ruka vzala štětec a rozstříkla po zemi tisíce elips, malých i velkých" říká Simon Welfare a John Farley, autoři knihy ,,Svět záhad A.C.Clarka. ,,Téměř všechny jsou orientované jedním směrem - jihovýchodně a severozápadně. Vypadá to, jako by sem nějaký nebeský neposeda vystřílel tisíce mamutích kulí"

Navzdory poněkud zavádějícímu názvu se to útvary nevyskytují jen na území obou Karolín, ale téměř ve všech státech na východním pobřeží. Největší koncentrace je ale na jihovýchodě, kde jde jejich počet patrně až do miliónu. Ty největší jsou velké bezmála čtyři kilometry

Muck usoudil, že jde o stoy dopadu kosmického tělesa o průměru asi deset kilometrů, které se ještě před dopadem rozlámalo na několik úlomků. Hlavní úder směřoval do vod Mexického zálivu nebo Karibiku a vyvolal obrovský tektonický otřes, v jehož důsledku se destabilizoval Atlantický rift. Probuzené podzemní síly pohltily Atlantídu, která ležela přímo na tomto švu zemské kůry, stejně, ako na něm dnes leží dnešní Island. Obrovská vlna tsunami dala vzniknout legendám o potopě Světa. A pro lidi začal nový věk.

Otto Muck dokonce nabídl přesné datum, kdy k tomu došlo: 5.črvna 8498 před Kristem, tedy sice o tisíce let později než tvrdil Platon, nicméně rakouský badatel věřil, že má pádné argumenty. Právě toho dne odstartoval kalendářní cyklus starých Mayů, což je ovšem poněkud odvážné tvrzení, protože na jeho začátku se vědci do dneska neshodli. Toho dne se taky Slunce, Země a měsíc nacházely v jedné přímce, což kosmického posla zkázy  nasměrovalo ke smrtelnému pádu. 

Vypadá to přesvědčivě, jenže je tu i pár argumentů proti. V Carolina Bays se nenašel jediný úlomek kosmického materiálu, i když některé z nich vykazují magnetické anomálie. Pokusy o datování jejich vzniku pomocí různých metod dávají rozptyl v řádu desítek tisíc let.

Zastánci Muckovy teorie se však nevzdávali snadno. Museli se ale také vypořádat s nepřítomností kosmického materiálu v Carolin Bays. Proto tvrdí, že těleso explodovalo ve výšce , stejně jako slavný tunguzský meteorit roku 1908.  Jenže ani to nehraje. Sibiřská událost naopak nezanechala vůbec žádný kráter a navíc ani ona není uspokojivě vysvětlena.

Většina vědců se proto dnes kloní k názoru, že za vznikem Carolína Bays jsou ryze pozemské jevy spojené s dobou ledovou a za jeji orientaci může směr větru. Pravděpodobně vznikly dlouho před obdobím, které nás zajímá.

Asteorid jako nejpravděpodobnější příčina změny klimatu už ale zůstal i v dalších teoriích týkající se potopy světa. V 60. letech minulého století se objevil názor, že srážka s tímto tělesem, které dopadlo někam do oblasti Baham, způsobilo vychýlení zemské osy až o 30°. Znamenalo by to, že před pohromou se severní geografický pól nacházel v místech dnešního Hudsnova zálivu, zatímco po ní se poměrně rychle ocitnul tam kde je dnes. Autoři hypotézy tvrdili, že se stěhoval po přímce podle 70.poledníku západní délky, ve skutečnosti by ale posun osy neproběhl ani jako rotující setrvačník do kterého něco narazilo.  V každém případě by ale změny směru rotace a setrvačnosti působící na masy vod a oceánů zdvihly obrovské přílivové vlny, které by pronikly hluboko do vnitrozemí kontinentů. Takže vlastnictví něčeho takového jako Archa se jistě vyplatilo.

S podobnou teorií příčin planetární katastrofy, která měla na svědomí potopu světa , přišli roku 1993 manželé Tollmannovi z Vídně Na základě analýz pověstí mnoha národů, dospěli k názoru, že Země proťala dráhu komety která se ještě před nárazem roztrhla na několik částí. Úlomky dopadly do Tichého oceánu, Indického oceánu a také do Atlantiku. Následovala zemětřesení překonávající všechny seizmologické stupnice, sopečné erupce, obrovské vlny tsunami. Místy dosáhla teplota  až 180 stupňů Celsia, zatímco jinde panoval mráz, řada živočichů zemřela, ostatní  včetně člověka započala mutace.