Nesobeckost - Gawin Allan

13.04.2014 21:29

Chceme li porozumět křesťanství  - jeho principu a jeho praxi, musíme začít s porozuměním jeho zakladatele Krista Ježíše, neboť on , a jedině on, byl jeho dokonalým představitelem, eho dokonalým pozorovatelem. Tak za prvé. Jeho nesobeckost. Jak se zdá, neměl po dobu trvání svého duchovního úřadu snahy po získání místa nebo moci, touhy po svrchovanosti nebo povýšení. Je pravda, že krátce před nastoupením do svého úřadu prošel velkým zápasem, aby přemohl nesprávné pojetí svého Já. Touha po slávě a panování se v něm snažila uplatnit. Je ale taky pravda, že tuto touhu dokázal úplně přemoci a že se nikdy v jeho životě už víckrát neukázala. Ježíšova nesobeckost se projevovala v jeho sloužení. Dal sám sebe jiným. Pravil ,,Já mezi Vámi jsem jako ten který slouží".  Jeho životním dílem bylo sloužit Bohu tím, že sloužil svým bližním.
Jistě si pamatujete, že Ježíš při jedné příležitosti povolal k sobě učedníky a pravil. ,,Víte, že knížata národů panují nad nimi, a kteří velicí jsou, moci užívají nad nimi. Ale ne tak bude mezi Vámi. Nýbrž.....kdož by koli mezi vámi chtěl být přední, budiž váš služebník". Podle Ježíšova hodnocení stála tudíž ochota a schopnost sloužit výše, než přání nechat si sloužit. Službu si cenil víc než diktátorskou moc, nesobeckost výš než sobectví.
Kristus Ježíš je naším vzorem, naším ideálním příkladem. My jako Křesťanský Vědci, jsme jeho následovníky. Musíme se snažit, abychom dosáhli ideálů, jež představoval, vlastnosti mysli, jež projevoval. Služme místo abychom vládli, klepejme na dveře lidských srdcí, místo abychom na ně útočili a naprosto ponechme každému táž práva a privilegia, na něž si sami činíme nárok.
Mluvili jsme však o nesobeckosti. Koukněme se, co říká paní Eddy v učebnici Křesťanské Vědy na straně 568 : Sebezapírání jimž odkládáme vše pro Pravdu, čili Krista, ve svém boji proti omylu, je pravidlem v Křesťanské Vědě. Proč je třeba, aby tak bylo? Poněvadž nesobeckost je podstatnou vlastností duchovního člověka. Poněvadž plnost sebe, můžeme li použít takového výrazu, to jest věření v já, odděleně od Boha, není vlastností skutečného člověka a nikdy k němu nenáležela. Bůh učinil člověka k obrazu svému, tedy, je li člověk obrazem Boha, nemůže projevovat nějaké já, oddělené od Boha. Rozumíme zajisté, že když hovoříme o člověku podle boží podoby, nemyslíme tím, že smrtelníci jsou boží podobou. Ani zdaleka ne. Vy a hmotné tělo, oněm snad někdy myslíte jako o sobě, jsou dvě naprosto různé věci. Fyziologové nám říkají, že naše fyzická těla se úplně změní, tedy obnoví, po několik letech. Měli jste snad už pět nebo deset různých těl, leč ani jedno z těchto těl které jste zanechali, byli vy. Vaše pravé já, člověk Bohem stvořený, je mentální duchovní bytost, vyjádření Boha. Abychom lépe porozuměli vztahu, který existuje mezi člověkem a Bohem, dovolte mi použít znázornění. Vezmeme za příklad Slunce a jeho paprsky. Každému paprsku dává Slunce své sluneční vlastnosti. Jeden paprsek sám nevyjadřuje Slunce plně, ale vyjadřuje vlastnosti Slunce. Paprsek nemá jediné vlastnosti vlastní, to jest, nemá jediné vlastnosti, jež by nepocházela od Slunce. A protože nemá své vlastní vlastnosti, nemá svého já, odděleného od Slunce. Použijme nyní tohoto znázornění. Bůh se projadřuje duchovním člověkem. Bůh opatřuje člověka, jako projádření boží, v každém okamžiku Božími, zrcadlenými vlastnostmi: moudrostí, inteligencí, zdravím, silou atd. Individuální člověk nezrcadlí Boha plně nebo zcela, avšak zrcadlí všechny vlastnosti Boha. Člověk nemá tudíž jediné vlastnosti ze sebe sama, nemá jediné vlastnosti neodvozené od Boha, je tedy roto metafyzicky nemožné, aby měl vlastní já oddělené od Boha.
Poslušnost korunuje vytrvalé úsilí nepomíjejícím vítězstvím.

Bylo zveřejněno i na mém osobním blogu Křesťan zde