Osudy duší 2 - efekt tunelu

08.07.2009 12:13

Obyvatelé starověké mezopotámie věřili po tisíce let, že brány do nebe a z nebe se nacházejí na opačných koncích Mléčné dráhy- a nazývali jej řekou duší. Po smrti, podle nich, musely duše čekat, dokud se neotevře brána souhvězdí Střelce, tedy na podzimní rovnodennost, kdy je den stejně dlouhý jako noc. Podle mnoho hypnóz, které provedllo mnoho lékařů, je pohyb duší ve skutečnosti mnohem jednodušší. Je to tzv tunelový efekt, který proříváme, když opouštíme tento hmotný svět (smrt). Poloha tunelu vzhledem k zemi, je popisován různě. Někteří vidí jeho vchod přímo nad sebou, jiní tvrdí, že než do něj vstoupili, vnesli se vysoko nad Zemi. V každém případě, když duše Zemi opouští je zdržení na jeho okraji zanedbatelné. Teď Vám nabídnu další výpověď nejmenované osoby, která prodělala hypnózu.

H. Nyní opuštíš své tělo. Vidíš, že se vzdaluješ od místa, kde jsi umřel. Popiš, co prožíváš.

Sbjekt. Nejprve bylo velmi jasno, to bylo blízko země. Nyní, kdy vcházím do tunelu, se šeří

H. popiš mi ten tunel

Sbjekt. Je to dutina, nejasný otvor. a na jeho druhém konci, je malý kruh světla.

H. Co se s tebou děje dál?

Sbjekt. Cítím tah. Jemné zatáhnutí, myslím, že mám tímto tunelem projít. jdu. Je stále více světlo, protože zářící kruh přede mnou se zvětšuje, je to jako

H.Ano??

Sbjekt. zvou mne dále

H. Rozšiř kruh světla před sebou, a popiš co je na konci tunelu.

Sbjekt.Světelný kruh se dosti rozšířil, jsem za tunelem. Je tu zamračený jas, světelná mlha, procházím přes ní.

H. Když opouštíš tunel, co vnímáš kromě nejasného vidění?

Sbjekt. Je to takové klidné místo. jsem na místě duchů.

H. Máš nějaké jiné dojmy:

Sbjekt. Myšlenka. Vnímám přítomnost myšlenek, všude, všude kolem sebe.

H. Snaž se co nejvíce uvolnit. nechej své dojmy lehce plynout, a popisuj dále, co se děje.

Sbjekt.Je těžké to vyjádřit slovy. Cítím myšlenky lásky, soudržnosti, vcítění se, jsou spojené s očekáváním. Ano, čekají mě.

H. Máš pocit bezpečí, nebo jsi znepokojený?

Sbjekt.Ne, to nejsem. V tunelu jsem byl spíše dezorientován, ano, cítím se bezpečně, uvědomuji si myšlenky, které ke mně přicházejí. Jsou to myšlenky pomoci a péče. je to zvláštní, ale je tu přímo pochopení toho, kdo jsem a proč tu jsem.

H. Vidíš také něco?

Sbjekt. Ne, jen cítím všude harmonii myšlenek .

H. Vzpomněl jsi mlhu, kterou jsi viděl po opuštění tunelu. Kde jsi. Jsi na obloze nad zemí?

Sbjekt. Ne, to asi ne. Ovšem zdá se, jako bych se vznášel nad oblaky, ale nejsou takové, jaké známe ze země.

H. Vidíš Zemi? Je pod tebou?

Sbjekt. je to možné, ale neviděl jsem jí od okamžiku, kdy jsem vstoupil do tunelu.

H. Vnímáš stále spojení se zemí, třeba skrze jinou dimenzi?

Sbjekt. Ano, asi ano, v mé mysli je země pořád blízko. Pořád se s ní cítím spojený, ale vím, že jsem v jiné dimenzi.

H. Řekneš mi ještě něco o tomto místě?

Sbjekt. Je tmavé, hrozně tmavé. ale stejně jej pomalu opouštím.

Tento subjekt prochází zážitkem smrti. Vstupuje do tunelu, a zatímco je tažendále do duchovního světa, pokračuje jeho duše v klidném přizpůsobování se stavu bez těla. Po počáteční nejistotě, přechází do stavu uklidnění a pohody.

Přechodem tunelem, přešly naše duše vstupní branu do duchovního světa. Te´d si uvědomily, že opravdu nejsou mrtvé, že jen opustily tělo které zemřelo. Duše na vysoké úrovni opouštějí tělo tak rychle, že je pro ně z toho co se zde popisuje rozmazaná skvrna na cestě domů. Jsou to profesionálové, a podle mého je jich na světě málo. Průměrná, nebo začínající, duše nepostupuje tak rychle. Taková duš ´tápe, neví co dál.