Osudy duší 3 - Dále za tunelem

08.07.2009 12:13

Většina subjektů Michala Newtonna popisuje, že jakmile opustí tunel, vidí vše velmi nejasně. Michal si myslí, že je to způsobené hustotou nejbližší astrální roviny, která obklopuje zemi, jež teozofové nazývají kamaška. Nyní  se podívejme na další zpověď v hypnóze. Podává ho subjekt, který pronikl dále za bránu, a dokázal se již rozkoukat.

H. Popiš, co vidíš kolem sebe, když se vzdaluješ od tunelu. Uveď všechny podrobnosti.

Subjekt. Věci jsou vrstvené

H. Jak vrstvené?

Subjekt. Připomínají dort.

H. Vysvětli to blíže

Subjekt. Myslím dort, který má úzký vrchol dole, je široký. To jsem ale neviděl hned, když jsem vyšel z tunelu. Ty vrstvy vidím až teď. Jsou to vrstvy světla, zdají se mi průsvitné, vroubkované.

H. Má duchovní svět, který vidíš, pevnou strukturu?

Subjekt. To se právě snažím vysvětlit. Nemá, i když to tak na první pohled vypadá. Je vrstvený – světelné vrstvy jsou navzájem propletené jako vlákna. Nechci, aby to znělo tak, že jsou nesymetrické, protože symetrické jsou. Jsou ale rozdílné tloušťkou a odrazem barev v jednotlivých vrstvách. Zároveň se prohýbají dopředu a dozadu. Viděl jsem to, když jsem se vzdaloval od země.

H. Proč tomu tak je?

Subjekt. Nevím, já jsem to nenavrhl

H. Podle tvého popisu, si představuji duchovní svět, jako dlouhou řadu vrstev s velkou škálou jasností.

Subjekt. Ano, a vrstvy jsou zakřivené. Když přes ně procházím, odklánějí se ode mne.

H. Můžeš mi popsat podrobněji jednotlivé barvy?

Subjekt. Já jsem ale neříkal, že ty vrstvy mají nějakou barvu. Všechny jsou vlastně jen odstíny bílé. Tam kde se pohybuji, je bílá jasnější a zářivější, než tam, kde jsem byl před chvílí. Teď je kole mne bílá mlžnost, je mnohem jasnější, než na konci tunelu.

H. Ty se tedy vznášíš přes tyto duchovní vrstvy. A co tvoje duše? Pohybuje se nahoru, nebo dolů?

Subjekt. Ani tam, ani tam. Prochází přímo skrz ně.

H. Vnímáš duchovní svět jako lineární? Je to forma čar a úhlů?

Subjekt. Pro mne je to proměnlivá nemateriální energie., která se láme do vrstev, jež se liší svou jasností. Myslím, že mně něco táhne dál. Dál k mé další cestě. Zároveň mě to uklidňuje.  

H. Jak?

Subjekt. Slyším zvuky

H. Jaké?

Subjekt. Je to jako ozvěna hudby. Melodické cinkání, venkovní zvonkohra, která vibruje v rytmu mého pohybu. Velmi mě to uklidňuje.

H. Jiní popisují tyto zvuky jako přirozené vibrace, podobné ladičky při ladění strun. Souhlasíš s tímto popisem?

Subjekt. Přesně tak to je. Vnímám však i vůni a chuť

H. Znamená to, že ti zůstaly fyzické schopnosti i po smrti?

Subjekt. Ano, vzpomínky na ně. Vlny hudby jsou nádherné, zvonky, struny, takový klid.

Mnohý cestovatelé po duchovním světě uvádějí, že hudební vibrace mají mimořádně uklidňující účinky. Zvukové vjemy začínají těsně po smrti. Některé subjekty uváděly, že hned, jakmile opustily své fyzické tělo, slyšely bzukot. Je prý podobný zvuku, který vnímáme v blízkosti telefóncích drátů. Jeho intenzita se mění, jak se duše vzdaluje od pozemské astrální roviny. Tato hudba byla nazvaná vesmírná energie, protože doslova oživuje duši.

Se subjekty, které hovořily o vrstevnatosti duchovního světa, Michal Newtonn často diskutoval otázku, zda nejde o astrální roviny. V metafyzických písemnostech jsou často vzpomínány vrstvy v okolí země. Astrální roviny, se historicky představují jako série vyšších dimenzí nad hmotným světem, který se skrze ně mísí se světem duchovním. Podobné názory, známe již ze starověkých indických zápisů véd, i mladších východních textů. Popisy těchto neviditelných oblastí získávají lidé už po tisíciletí během meditace, nebo pozorování při astrálním cestování. Popisy také uvádějí, že hustota vrstev se se vzdáleností od země zmenšují.