Osudy Duší - setkání

20.02.2010 15:44
H. Co vidíš kolem sebe?
Subjekt. Jako bych se kolébal na čistém bílém písku, který se kolem mě pohybuje. Jsem pod obrovským plážovým slunečníkem, který je pomalován jasnými barvami. Všechny vypadají jako pára, ale přesto drží dohromady.

H. je tam ještě něco? potkal jsi ještě někoho?
Subjekt.  Myslím, že jsem tam byl sám. Ale /(dlouhé váhání) nedaleko, jako by bylo nějaké světlo, které se najednou ke mně rychle blíží!
H. Co to je?
Subjekt. Strýček Charlie, strýčku Charlie, jsem tady
H. Proč jsi potkal jako prvního právě jeho?
v Strýčku, moc jsi mi chyběl
H. Opakuji otázku
Subjekt.  Protože jsem ho měl ze všech svých příbuzných nejraděj. Zemřel, když jsem byl ještě dítě.  ( to vše se odehrálo v nejbližším minulém životě subjektu)
H. Jak víš, že je to strýček Charlie? Poznáváš jej podle nějakých určitých rysů,
Subjekt. Ano. Je takový, jakého si pamatuji. Veselý, milý a milující. Pro mně byl takový vždy ( směje se )
H. Čemu se směješ?
Subjekt.  Strýček Charlie je stejně tlustý, jako býval před smrtí
H. Co ještě vidíš?
Subjekt.  Strýček se směje, a drží mě za ruce
H. Znamená to, že má tělo a ruce?
Subjekt.  ano i ne. Vznáším se, a on taky. Děje se to v mé mysli, co si uvědomuji.
H. jak tě může skutečně držet, když je to duše?
Subjekt.  Chce mě utěšit. A pak vést dále do světla
H. Jak to dělá?
Subjekt.  jdu s ním, a vzpomínáme na dobré časy.
H. To tě nechává toto vše vidět ve tvé mysli? Abys věděl kdo je?
Subjekt.  ano. Je takový jakého jsem znal. A tak se ho nemusím bát. On ví, že jsem ještě stále šokovaný ze své smrti.

Subjekt zemřel v minulém životě při autonehodě. Znamená to, že těsně po smrti nezáleží na tom, kolik máme zkušeností se smrtí z předcházejících životů? Je možné, že máme trochu strach, pokud se nedostaneme zpět do duchovního světa?
H. Dobře. Posun se v čase dopředu. Co teď dělá strýček Charlie?
Subjekt.  Bere mě s sebo una místo, kam bych měl jít
H. budu počítat do tří. A ty tam půjdeš. Jedna, dvě , tři, jsi tam
Subjekt.  Jsou tu kolem mne jiní lidé, a vypadají přátelsky. Přibližuji se k nim. Zdá se, že chtějí, abych se k nim přidal.
H. Běž s nimi. Máš pocit, že na tebe čekají?
Subjekt.  Ano. Vlastně zjišťuji, že jsem s nimi již dříve - ( delší pauza ) NE - nechci!!!
H. Co se stalo?
Subjekt.  Strýček Charlie mě opouští
H. Proč odchází?

Přerušil jsem dialog, abych mohl použít uklidnující techniku, po které budeme moci pokračovat.


Subjekt.  Je na jiném místě než já. Přišel jen, aby mě sem přivedl

H. myslím, že jsem to pochopil. Úlohou strýčka bylo, aby byl tím prvním, koho uvidíš po smrti, abys viděl, že je v pořádku. Rád bych teď věděl, jestli se cítíš lépe a více doma.
Subjekt.  Ano, proto mě strýček nechal s ostatními.



Zajímavým fenoménem duchovního světa je, že lidé, kteří pro nás byli v životě důležití, jsou vždy schopni, přijít nás přivítat. Dokonce i tehdy, jestliže už žijí svůj nový život v novém těle. V tomto stádiu přechodu do duchovního světa se obvykle ztrácí pozemská a mentální zátěž duše. Je tomu tak ze dvou důvodů. Pečující a harmonické uspořádání duchovního světa v nás probudí vzpomínku na to, co jsme opustili předtím, než jsme si vybrali fyzickou formu. A pak je to taky úžasný vliv setkání s lidmi, o niž jsme si mysleli, že jsme je po jejich fyzické smrti navždy ztratili.



M. Newton - Osudy duší.