Záhada vědomí 2

10.02.2010 12:32

otázka vědomí přitahovala v dlouhé historii buddhistického myšlení  značnou míru pozornosti. pro buddhismus má  - k vzhledem jeho základnímu zájmu o otázky spojené s etikou, spiritualitou a překonáním utrpení - pochopení vědomí, jenž je pokládáno za stěžejní vlatnost vnímajících bytostí, obrovský význam. podle nejstarších náboženských textů přisuzoval Buddha vědomí klíčovou roli při rozhodování o lidském štěstí či utrpení. Slavný Buddhův výklad známý jako Dhammapada například začíná konstatováním, že mysl je primární a prostupuje vším. ***

je důležité uvědomit si problémy, které vznikají v souvislosti s použitím jazyka k popisu subjektivních zkušeností s vědomím. V západoevropských jazycích, se například mluví o mysli, vědomí, duševních jevech nebo uvědomování. Podobně se v kontextu buddhistické filozofie mysli užívají pojmy ,,lo" ( v sanskrtu budhí) ,,šepa" ( džńana) a ,,rigpa" ( vidjá) Všechny uvedené výrazy jde přibližně přeložit jako ,,uvědomování si" nebo ,,inteligence". Do repertuálu buddhistických filozofů patří rovněž ,,sem" ( mysl) mamše ( vědomí - v sanskrtu vidžnána) a ,,ji" ( mentalita, mentální stav - v saskrtu manas) Překlad tedy nemusí být přesný. Problémů v překladech je více.

Ačkoliv máme sklon pohlížet na duševní svět, jako kdyby byl homogenní, dojdeme ve chvíli, jako když se  pokusíme o trochu hlubší pohled, k poznání, že mysl podobný přístup přliš zjednodušuje. jak víme z vlastní zkušenosti, vědomí se vytváří v mnoha odlišných a často intenzivních mentálních stavů. Na jedné straně mezi ně patří otevřeně kognitivní stavy, jako je víra, paměť, poznání a pozornost, zatímco na druhé straně stojí vysloveně citové stavy, jako jsou například emoce. kromě toho se zdá, že existuje kategorie mentálních stavů, fungující promárně jako kauzální faktory, jenž nás podněcují k činům.  patří mezi ně touha, vůle, strach, zlost a další. Dokonce i v rámci kognitivních stavůmůžeme vytyčit rozdíly mezi smyslovými vjemy ( například zrak ) které mají do jisté míry bezprostřední vztah k vnímajícímuobjektu, a pojmovými myšlenkovými procesy, jako je představivost nebo následná vzpomínka na zvolený subjekt.

V buddhistické filozofii vědomí narážíme na diskuzi, mezi stoupenci různých duševních jevů a současně i jejich množství různých charakteristik.  V první řadě existuje následující šestičlenná typologie, zahrnující prožitky zprostředkované zrakem, sluchem, čichem, chutí, hmatem a duševní stavy. V prvních pěti případech se jedná o smyslové vjemy, zatímco poslední zahrnije velikou škálu duševních pohnutek. Od vzpomínek a ž po představivost. Duševní stavy závislé na pěti smyslech jsou zásadně podmíněné schopnostmi smyslových orgánů, zatímco duševní prožitky se vyznačují větší nezávislostí na tělesných ( hmotných ) předpokladech.

Jeden ze směrů školy jógačára přidává k uvedené škále další dvě kategorie. Stoupenci uvedeného myšlenkového proudu tvrdí, že dokonce i duševní vnímání je příliš pomíjivé, než aby dokázalo vysvětlit hluboký soulad, který pozorujeme prostřednictvím subjektivního vnímání a při vnímání sebe sama. Tvrdí, že za všemi pomíjívými podmíněnými duševními stavy musí existovat jakási základní mysl, jež si zachovává integritu  a spojitost po celou dobu života jednotlivce .podle jejich názorů jí lze chápat jako základní vědomí.

Škola střední cesty, jejiž východiska přijímají ve většině případu tibečtí myslitelé, včetně dalajlámy R.M, uvedenou typologii odmítá. Trvá na tom, že celé spektrum vědomí je dostatečně zachyceno pomocí rozdělení do již zmíněných kategorií. otázka zní, co vlastně definuje odlišnost nějakého fenoménu, aby náležel do společné rodiny zkušeností, které označujeme jako duševní.