Záhada vědomí 3

14.02.2010 12:33

Podle buddhismu existují  tři, zásadně odlišné, rysy světa podmíněných věcí – tedy světa, v němž žijeme. ***

Hmota – hmotné objekty

Mysl – subjektivní zkušenosti

Abstraktní objekty – mentální útvary

V případě hmotného světa není mezi buddhistickým myšlením a moderní vědou žádný zásadní rozdíl. Platí, že ve vymezení základních vlastností hmotných jevů panuje mezi oběma tradicemi široká shoda. Coby definující rysy hmotného světa nacházíme vlastnosti, jako je rozprostřenou, časoprostorové umístění, atd. Kromě očividně hmotných objektů patří z buddhistického úhlu pohledu do první skupiny i drobné částice, různá pole (elektromagnetické) a přírodní síly (gravitace). Pro buddhistické filozofy však není touto první skupinou, vyčerpaná celá realita.

Kromě ní existuje i svět subjektivních zkušeností, mezi něž patří naše myšlení, smyslové vnímání, pocity a celá škála emocí. Podle buddhismu, lze velkou část jevů spadajících do tohoto druhého světa najít i u dalších vnímajících bytostí. Ačkoliv jsou silně závislé na hmotném základu (nervová sí´t, smyslové orgány, mozkové buňky) náleží mentálnímu světu jiné postavení nežli světu hmotnému. Z pohledu buddhismu, nelze mentální svět redukovat na hmotný, třebaže na něm může záviset jeho fungování.

Existuje však ještě třetí říše reality, sféra abstraktních objektů, které nelze charakterizovat ani jako hmotné (ve smyslu, že by byly složeny z hmotných částí) ani jako duševní. V souvislosti s nimi hovoříme o mnoha rysech reality, jež je integrální součástí našeho vnímání světa.  Fenomény jako čas, pojmy a logické principy, jež jsou ze své podstaty výtvorem naší mysli, se zásadně liší od prvních dvou kategorií. Je nepochybné, že všechny fenomény náležející do třetí skupiny jsou závislé na první nebo druhé kategorii entit, tj hmotných nebo duševních, třebaže mají vlastnosti, díky nimž se od obou liší.

Zjistil jsem, že uvedená taxonomie reality, jejíž kořeny sahají do nejstarších fází filozofické tradice buddhismu, je takřka identickou s tou, jakou navrhuje Karl Popper. Popper hovořil o prvním světě, druhém světě a třetím světě. Měl tím na mysli

Svět věcí či hmotných objektů

Svět subjektivních zkušeností včetně myšlení

Svět výroků samých o sobě

V posledním případě měl na mysli obsah myšlenek, jejž stavěl do protikladu k duševnímu procesu. Je ohromující, že Popper, který nemá nic společného s buddhismem, došel ke stejný klasifikaci kategorií reality, jako buddhismus. Západní filozofie a věda se celkově snažily pochopit vědomí výhradně z hlediska fungování mozku, a hledá vědomí ve hmotě. Ovšem, nachází se zde pořád otázka, jak vysvětlíme vznik mysli? Co vlastně charakterizuje přechod od nevnímajících bytostí, k vnímající? Pro vysvětlení buddhistického pojetí, je základní pojem  ,,teorie kauzality.  Buddhismus předkládá dvě základní kategorie příčiny. Existuje substancionílní kauzalita a komplenertární  příčina. Vezměme si za příklad hliněný hrnec. Substancionální příčina se vztahuje ke hmotě, která se promění v konkrétní důsledek – jmenovitě jde o hlínu, použitou k výrobě hrnce. Všechny ostatní faktory, které se na vzniku hrnce podílejí, zůstávají komplenetární v tom smyslu, že umožňují, aby se hlína proměnila v hrnec. Rozdíl mezi substancionální a komplementární příčinou v souvislosti s danou událostí nebo předmětem má zásadní význam pro porozumění buddhistické teorii vědomí. Podle buddhismu platí, že ačkoliv vědomí a hmota navzájem přispívají ke svému vzniku, nemůže se jeden z nich stát komplementární příčinou zrodu druhého. Ve skutečnosti, právě na základě zmíněného předpokladu buddhističtí myslitelé, jako například dharmakorti, racionálně obhajovali udržitelnost teorie znovuzrození. Dharmakirtiho argumentaci, lze formulovat následovně. ,, Vědomí nově zrozeného dítěte se formuje z předchozího stavu poznání, které je právě tak okamžitým stavem vědomí, jako jim je stav v daném okamžiku".

Centrem uvedného tématu, je tvrzení, podle něhož různé stavy vědomí, jež prožíváme, vznikají na základě přítomnosti předchozích instancích vědomí. A jelikož hmota a vědomí mají zásadě odlišnou povahu, musí prvnímu okamžiku vědomí nové bytosti předcházet jeho substancionální příčina, což musí mít předchozí stav vědomí. Čímž je potvrzena existence předchozího života.