Otázky a odpovědi

Co je to Karma?

Můžeme to vidět často kolem sebe. Někdo z našeho okolí, člověk, jež se těší všeobecné oblibě a jemuž nikdo nepřeje nic zlého, je znenadání stižen osobní tragédií, například zhoubnou nemocí nebo neštěstím v rodině. Okamžitě se vůkol zvednou hlasy, že je to nespravedlivé, že takový dobrák si něco podobného nezaslouží. A on opravdu v tomto svém životě nevykonal žádný skutek, který by zavdával příčinu k tak neblahému „zásahu osudu“, takže se to vskutku může jevit jako nespravedlnost, zvláště když jiní, dle mínění ostatních daleko horší lidé, jsou podobných tragédií ušetřeni.

Málokdo je ochoten připustit, že v tomto směru se žádné nespravedlnosti nedějí a že každý „zásah osudu“ je jen vyústěním zpětných karmických působení, která si s sebou každý člověk přináší nejen z tohoto, ale i z minulých životů. Dokonce je vzácností i to, když někdo dospěje tak daleko, že připouští existenci minulých životů, jichž má za sebou každý jednotlivec bezpočet. Nebereme-li v úvahu lidský život v celistvosti všech jeho pozemských vtělení, pak se nad lecjakou „nepřízní osudu“ pozastavíme jako nad nespravedlností. Příčinou dalšího a dalšího vtělování lidské duše je karma.

Karma, nebo-li karmický dluh, je něčím, čeho se lidská duše usiluje zbavit, čehož lze dosáhnout jenom pozemským prožíváním, neboť jedině na zemi se duše karmou obtížila. V mezidobích mezi jednotlivými vtěleními se duše na „onom světě“ nebo chcete-li v jemnohmotnosti na tento svůj pozemský úkol připravuje a vybírá si místo a rodiče, kde by po vtělení nalezla nejlepší podmínky pro odčinění svého karmického dluhu. Netřeba zdůrazňovat, že odčinění karmy bývá spojeno s prožitky veskrze nepříjemnými, někdy až tragickými, jež vždy odvisí od závažnosti karmického dluhu, který dotyčná duše na zemi odčiňuje. Byť toto prožívání může být sebebolestnější, je to ku prospěchu té které duše a ona sama si to tak před svým vtělením přála, třebaže nyní na zemi to možná vnímá jinak, majíc své přání uloženo v podvědomí, k němuž se dosud nepropracovala. S přijetím hrubohmotného těla se totiž veškeré duchovní vědomí přesouvá do podvědomí, jež posléze probleskuje coby tušení nebo intuice a záleží na člověku, jak moc mu dokáže naslouchat a zbavit se všech hrubohmotných bariér, mezi něž patří i přemrštěný rozum, které mu v tom mohou bránit. V okamžiku trpkého prožívání člověk zřídkakdy rozpozná, že právě tohle musí zažít, aby vyrovnal svůj karmický dluh, rozpozná-li to však, pak udělá velký krok k duševní očistě a k naplnění smyslu svého pozemského života. Vede-li těžká životní zkouška k poznání, že člověk při ní zpravidla prožívá právě to, co v některém z minulých životů jeho přičiněním prožívali jiní a nyní se mu to dle zákona zvratného působení vrací,aby to pocítil na vlastní kůži a díky tomu prozřel, pak je tento konkrétní karmický dluh odčiněn a už se více nevrací. V případě, že by to nevedlo k prozření a člověk by to vnímal jako nespravedlnost, jako neopodstatněnou „ránu osudu“, bude se karmické zpětné působení vracet tak dlouho, dokud k prozření nedojde. Nikdo karmě neunikne, „každý dluh bude splacen do posledního haléře“.

Co je to dharma?

Jaký je rozdíl mezi karmou a dharmou? Zatímco osobní karma člověka popisuje vnější obecné podmínky, jeho současné inkarnace, spolu se štěstím a utrpením, které daný jedinec na základě svých skutků očekává, dharma se vztahuje na životní plán, životní úkol, jsoucí základem této inkarnace, který tento člověk, nezávisle na druhu své karmy, má poznat a splnit. V dharmě se , stručně řečeno, zviditelnuje božské doporučení, co si máme počít v rámci našich pevně daných základních karmických podmínek s naší životní energií a časem vydělaným pro náš život, abychom ideálním způsobem sloužili univerzálnímu řádu, a tím si zachovali svou účast na vyšším bytí, které je protipólem prchavého karmického štěstí a utrpení. Naplněním dharmy poskytneme svému bytí hlubší smysl, a můžeme bez překážek pokračovat od jedné inkarnace je druhé, na cestě do svého nitra.
Jistě máte kolikrát otázky

  • Jak jsem se stal takovým, jaký nyní jsem?
  • Proč musím nést právě tento osud, a ne jiný?
  • Proč zažívám prívě já v takovém rozsahu štěstí i utrpení, úspěch i nezdar?
  • Proč právě já jsem se narodil za těchto okolností, mě nemilé:

Odpověď je, protože toto všechno odpovídá naší karmě, kterou si přinášíme do své aktuální inkarnace ,nakonec taky proto, že jsme si to přáli a svým dřívějším jednáním zasloužili. Sice jsme se nemuseli konkrétně pro tyto dané skutečnosti v našem současném životě rozhodnout, alw nepřímo jsme si to zasloužili či zapříčinili, svými přáními, rozhodnutími a karmickým jednáním.

Co je to reinkarnace?

Doslova přeloženo to značí značně nepoeticky - Zpět do masa (lat. čáro, carnis = maso, ital. carne = maso, reje známá předpona značící, že se něco opakuje, vrací (nechvalně známé restituce), in je opět známé udání místa). Co se ale vrací do masa? Jednoduše řečeno je to Duše či chcete-li vědomí. Téměř všechna světová náboženství tvrdí, že po fyzické smrti člověk žije dále v podobě své duše a ta se při vhodné příležitosti vtělí do narozeného dítěte. Indové jdou ještě dále a do převtělovacího procesu zahrnují i zvířata. Člověk, který zemře, začne žít, aniž by to tušil v jiném, , snad ještě nenarozeném těle. Tím se reinkarnace liší od transpersonální sugesce a hypnózy, kdy hypnotizér vnutí subjektu myšlenku, že je třeba kohout, slepice, chrobák či skála a dotyčný se podle svých vědomostí tak začne chovat, například zakokrhá. Termín reinkarnace vznikla v anglosaských zemích asi v polovině našeho století. Náš Kafka ani Weinfurter tento termín nezná.

Typická reinkarnace se projevuje tak, že malé dítě, když se naučí mluvit a chápat okolní svět, začne najednou sdělovat informace, které nemůže normálně vědět a které jsou ve vztahu k němu nesmyslné, například, že v sousední vesnici žije manžel či manželka (ač jde o dítě staré 5-7 let!), popisuje svůj dřívější domov (před převtělením), své příbuzné atd. Tak např. seržant siamské armády Thiang se narodil v říjnu 1924 a měl na rukou a nohou jakási znamení. Asi ve čtyřech letech začal rodičům tvrdit, že se jmenuje Phoh, což byl jeho strýc, který zemřel tři měsíce před jeho narozením. Thiang vyprávěl podstatné události ze života strýce, které nemohl normálně vědět, zejména okolnosti jeho smrti. Byl totiž falešně obviněn, že ukradl tele a někdo po něm hodil nůž, který ho zasáhl do lebky. Zůstal však ještě několik měsíců naživu, ale jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Dal si udělat na rukou a nohou magická znamení aby se uzdravil (ta se objevila i na Thiangovi), ale marně. Thiang tvrdil, že viděl sám sebe (jako Phoh) ležet na lůžku obklopeném členy rodiny, viděl krev a marně se snažil vrátit se do těla. Teprve když Thiangovi bylo asi 15 let, byly mnohé z jeho dřívějších údajů ověřeny jako pravdivé, ale nebudeme je zde popisovat, protože nám stačí již uvedené skutečnosti.

Taková sdělení malých dětí, říkajících rodičům, že jsou někdo jiný, jsou v asijských zemích dosti častá a některé nám ukázal i britský seriál Svět tajemných sil. Nás nyní spíše zajímají knihy R. Moodyho Život po životě a Život před životem. V první knize popisuje „návraty" z hranice smrti, tj. lidí, kteří byli již'klinicky mrtvi, ale opět oživli. Jejich zážitky jsou kupodivu shodné i když jde o jiná náboženství, rasy, způsob života aj. Umírající vidí sám sebe na lůžku, nebo jak ho vynášejí z havarovaného auta, slyší co si lékaři a lidé povídají, pak následuje cesta jakýmsi tunelem, na jehož konci září světlo a je zde jakási pomyslná hranice, jejíž překročení znamená vždy smrt. Vidí své mrtvé přátele, rodiče a příbuzné a jakási světelná bytost mu nakonec přikáže aby se vrátil, že ještě nenadešel jeho čas. Pan Moody zde zapomněl připomenout, že tyto zážitky jsou také podobné stavu OBE, přenesení vědomí mimo tělo, a zde se jedná celkem o zdravé lidi, nikoliv o ty, kteří byli na hranici klinické smrti či dokonce za ní, což znamená, že uvolnění vědomí se nemusí projevit za takových drastických okolností, ale také, že nenastala skutečná smrt i když některé klinické parametry pro ni svědčily. Je totiž známo, že při umírání je první postižen mozek nedostatkem kyslíku a že mozek je trvale poškozen třeba i po otravách plynem či houbami. V případě návratů po smrti popisovaných Moodym však znovu oživlí lidé se chovali normálně. A protože podobné zážitky lze vyvolat i drogami (let čarodějnic na sabath, obcování se Satanem, věštění), poznatky pana Moodyho posmrtný život nedokazují. K jeho cti budiž řečeno, že to ve své druhé knize sám výslovně říká, že ani tyto poznatky a pokusy předchozí žití neprokazují. Zde se totiž používá hypnózy a subjekt ve stavu hypnózy vypovídá o svých minulých životech.

Sám Moody uvádí devět případů svého převtělení, na kterých je pozoruhodné to, že se odehrávají víceméně v dávné minulosti (lovec mamutů, předhozen lvům). Také ostatní příklady se týkají i u jiných osob daleké minulosti, snad až 2-3 výjimky, které lze těžko časově zařadit. Tím se tato reinkarnace podstatně liší od té, které jsme uvedli u seržanta Thianga a vše budí dojem, že jde o silné zážitky, dávno zapomenuté, získané z knih nebo z hodin dějepisu a zeměpisu. To lze těžko ověřit, ale přesto mnohem snáze než to, že pan Moody byl kdysi lovcem mamutů. Bylo by třeba vědět kdy a kam chodil do školy, jaké byly osnovy, co se učilo, jaké měl otec doma knihy apod. Že se silné zážitky ukládají do podvědomí, ale že je lze za určitých okolností vyvolat, je dávno známo.

Vede k tomu jednak hypnóza, jednak tzv. Jungova zkouška asociací, kdy psycholog uvede řadu x slov či pojmů a subjekt má rychle přiřadit další vhodné slovo, například - voda - studená, strom - zelený. Odpověď obvykle je dána do dvou sekund. Doba nad dvě sekundy signalizuje spolu s přidaným slovem zapomenutou souvislost, silný zážitek, potlačené reflexy, utajované skutečnosti apod. Závěrem lze tedy říci, že za skutečnou reinkarnaci lze považovat případy, kdy něčí smrt víceméně časově navazuje na prenatální stav. Můžeme se pak domnívat, že došlo k předání informace a ovlivnění genetického kódu, což lze demonstrovat přehráváním z rádia na magnetofon apod. Naproti tomu se můžeme ptát, kde je příslušná informace, když člověk ještě neexistuje, zanesena či zakódována. Kde je zaznamenáno, že pan Moody byl kdysi dávno v jiném vtělení předhozen lvům či lovil mamuty? I když v paranormálních jevech známe řadu absurdností, které existují, ale nelze je vysvětlit, přece jen v řadě případů je užitečná logika. Proč se třeba nevybaví z minulého života něco klidnějšího, proč vše končí tragédií? I to dokazuje, že se do paměti subjektu vtiskly jen silné zážitky, ale nikoliv ty banální a normální. A pokud ano, pak lze se domnívat, že časový sled byl změněn, nebo že došlo k další kombinaci. Autor t. či. jako mladík měl živý sen, jak je u potoka ve skalnaté rokli a po horské silnici jede auto, z něhož na něj střílí bandité, takže se musel krýt za balvanem. Najednou cítil, že procitá a zřetelné viděl obrysy okna v pokoji, když v tom se ozvala další rána! A to již nebyl sen! Později se zjistilo, že vlivem vody popraskalo prkénko v kovovém rámu pod květináčem. Pozoruhodné je ale časové přehodnocení, protože zřejmě napřed se musela ozvat rána a teprve pak se vytvořil obraz kamenité rokle, střílejícího auta atd.

Poněkud anekdotický zážitek sdělil pan Moody redakci Svobodného slova. Na otázku, jak se k jeho poznatkům staví knězi, odpověděl, že vesměs kladně a říkají, že prokázal to, co oni tušili. Ale jeden kněz z jižní Ameriky, který byl široko daleko znám tím, že strašil lidi hrůzami pekelnými, se jednou po autonehodě také dostal na kraj klinické smrti. V onom světelném tunelu prý potkal Ježíše, který mu řekl, aby s tím strašením lidí přestal, že všechno je jinak.

 

Autor: Rostislav HROCH
Zdroj:  Médium č. 7/1992

Co jsou to čakry?

Proudí jimi vitální energie, která nás drží na živu. Lidský organismus musí být zásobován ze tří různých pramenů. Potřebuje výživu, vzduch a vitalitu. Čakry jsou centrem energetické potence a tím i zdrojem veškeré energie, která cirkuluje naším tělem mřížovou sítí meridiánů. Tato vitální energie proudí všemi energetickými centry a jde odzdola, podél páteře nahoru. Energie šesti čaker se nakonec spojují v sedmé čakře, která se nachází na temeni hlavy. Čakry se nacházejí na povrchu éterického těla, v řadě kruhových vírů, jakýchsi kónických kuželů na přední a zadní straně trupu s vrcholy na linii osy páteře. Tyto kužele se vzhledem k trupu otáčejí ve směru pohybu hodinových ručiček, to znamená, že vitální energie do nás vstupuje spirálovitě zepředu i zezadu, s výjimkou první a sedmé čakry, kterou tvoří jen jeden kužel, vystupující z konců páteře.
 
Každá jednotlivá čakra ovlivňuje stav k ní patřících žláz s vnitřní sekrecí:

 

  Čakra Žláza Barva
1 kořenová čakra nadledvinky červená
2 sakrální čakra pohlavní žlázy oranžová
3 čakra solar plexus slinivka břišní žlutá
4 srdeční čakra brzlík zelená
5 krční čakra štítná žláza modrá
6 čelní čakra podvěsek mozkový indigová
7 temenní čakra šišinka mozková fialová


Celé tělo je s těmito energetickými koly sedmi čaker spojeno a skrze ně zakouší vitalitu a radost ze života. Je-li jedno ze sedmi energetických center porušeno, potom je oslabena ve výkonu i příslušná žláza a k ní náležející tělesné oblasti a funkce vykazují poruchy, tedy příznaka nemoci. Nevyvážené energie v čakrách mají také silný účinek na city a nálady člověka.

Příčinou chybných funkcí mohou být tyto tři možnosti:
 

1 tok energie je blokován
2 tok energie je moc silný
3 do čakry proudí energie zdraví škodlivá


Protože jsme soustavně obklopeni kosmickými silami světla, a tím i barvami, jsme jejich vibrací silně ovlivňováni. Každá ze sedmi barevných energií plní v lidském těle speciální funkci a přísluší určité čakře, aby jí dávala energii, kterou čakra nutně potřebuje k harmonizování funkcí. V auře se bílé světlo rozkládá do sedmi barev a pak proudí do příslušného energetického centra. Barva je svou podstatou cosi duchovního. Tři primární barvy bezprostředně aktivují fyzický, mentální a spirituální energetický potenciál, což je nutné k podporování duchovně-duševního růstu.

červená = materie
žlutá = duše
modrá = duch


Červená je v souzvuku s principem sebevědomí, žlutá s principem moudrosti a modrá s principem vůle.

1 Červený paprsek dodává potravu fyzickému tělu a vniká do něj vdechnutím kosmické životní energie. Žlutý paprsek podněcuje mentální vývoj mozkem. Uklidňující modrý paprsek je zachycen duchovním centrem v hlavě a probouzí spirituální energie.
 
2 Červená (materie) a žlutá (duše) se spojují v oranžovou, pomocí níž lze dosáhnout sebekontroly a vědomého řízení citů.
 
3 Žlutá, jako symbol moudrosti v mentální úrovni, je spojena s 3. čakrou. Toto silové centrum symbolizuje naše „slunce“. Zde je také sídlo našeho podvědomí a centrální rozvodna našeho nervového systému.
 
4 Spojení žluté (duše) s modrou (duch) vzniká zelená, která symbolizuje harmonické vyrovnání tělesné a duševně-duchovní oblasti.
 
5 Modrá, barva nekonečna a inspirace, se vztahuje k páté, krční čakře. To je energetické centrum, ve kterém má původ mluvené slovo, které umožňuje vyjádření citů a pocitů a vytváří komukikaci s okolním světem.
 
6 Indigová vzniká spojením ostatních šesti barev stejným dílem. Je výrazem duchovní vznešenosti, moudrosti a dokonalosti. Podporuje otevření „třetího oka tím, že zaostřuje vnitřní a vnější vidění a otevírá brány nevědomí, aby byl umožněn přístup do vzpomínek, které odedávna odpočívají ve skrytu duše. Tento barevný paprsek přestavuje spojení konečna s nekonečnem. Vymazává negativní struktury z vědomí a napomáhá vstupu do vyšších dimenzí. Indigově modrý paprsek představuje cennou pomoc na naší duchovní cestě ke kosmickému vědění a věčné pravdě.
 
7 Fialová představuje korunu v barevném spektru. Toto nejvyšší chvění se skládá z červené (materie) a modré (duch) a tímto spojením podléhá i oběma protikladům, které jsou složený z neklidné impulsivnosti a jemné mírnosti, občas z bolestných pocitů mysli, což může vést k hlubokému tříbení. Tím otevírá fialová barva cestu ke spirituálním poznatkům a k duševnímu osvobození.



Zdroj: Léčivá síla čaker v praxi, Dr. Christine R. Page

Co je to astrální tělo?

Dle určitých teorií člověk sestává nejen z fyzického těla a duše, ale existuje i jakýsi prostředník mezi nimi, a tím je právě astrální tělo. Astrální tělo je přesným, ale nehmotným obrazem těla fyzického. Z fyzického těla má tedy podobu, ale konzistencí je nehmotné, jako duše. Za života člověka prostupuje jeho hmotné tělo a je s ním těsně spojeno. Občas - i když velmi zřídka - dochází k případům, že astrální tělo z hmotného těla vystoupí a volně putuje po libovolných místech. S hmotným tělem, které upadne do stavu jakési strnulosti a v bezvědomí zůstává na jednom místě, je však stále spojeno jakousi tenkou nití, která znamená život. Astrální tělo obsahuje lidské vášně, ale hlavně životní energii, jakousi nervovou sílu, která hmotné tělo oživuje a je mu předávána prostřednictvím krve. Po smrti se astrální tělo i s duší odpojuje od mrtvoly a může ještě po určitou dobu přetrvávat samostatně, i když se už hmotné tělo zcela rozložilo. Čím více člověk za svého života podléhal pudům a vášním, tím pomaleji se astrální tělo rozkládá, přetrvává v astrálu a zadržuje tam i duši na její cestě do světa vyššího. Chce-li si čaroděj nebo mág, ovládající okultní praktiky, zachovat i po smrti svou kompletní osobnost, musí udržet astrální tělo ve spojení s tělem fyzickým (třeba i na dálku), čímž zamezí rozkladu fyzického těla. Takto nějak by se tedy dalo definovat astrální tělo.

 

Několik rad před vaší první cestou: ( sebráno z internetových stránek)

Měli byste si zvolit dobu, kdy nebudete nikým rušeni. Neměli byste pociťovat hlad, lae přímo před cestou nejezte.

Než začnete připravte si tužku a papír, abyste si mohli ihned po návratu zapsat své dojmy.

Nemějte žádné šperky a mějte volný oděv. Ležte v tmavé a teplé místnosti.

Pusťte si potichu relaxační hudbu máte-li. Metody opuštění těla Pokud se vám povedlo uvolnit a zbavit se přebytečných myšlenek, je tady několik metod opuštění těla… Pomocí vibrací:

Lehněte si, zavřete oči a úplně se uvolněte (to samozřejmě platí i pro všechny nesledující metody). Představte si, že jste odděleni od těla a ležíte dále ve svém těle. Představte si, že vaše tělo vibruje pomalu a astrální o trochu rychleji. Představte si, že vibrace, které procházejí vaším astrálním tělem můžete cítit, jako kdyby jste stáli před obrovitými reproduktory vysokými jako vy. Dále si představte, že se vibrace astrálního těla zvyšují a narůstají. Toto cvičení opravdu může navodit vibrace, pomocí kterých se dostanete ven z těla. Zvuk v hlavě:

Co možná nejživěji si představte, že slyšíte nějaký bzučivý zvuk v hlavě. Představte si, že bzukot je zpočátku velmi tichý, ale postupně začne nabývat na síle. Jak bzukot sílí, indukuje ve vás vibraci. Jak zvuk sílí, tak sílí i vibrace, které se zesílí natolik, že vás vyhodí z těla. Pád do studny:

Představte si, že se díváte do nesmírně hluboké studně. Lezete na její okraj a skočíte do ní. Padáte hlavou dolů. Jak takto letíte volným pádem, sledujete přibližující se dno studně. Snažte se představit si pocit padání se všemi detaily. Nechte se tím pocitem unést. Podaří-li se vám to budete doslova „vyhozeni“ ze svého fyzického těla. Pomocí imaginace:

Soustřeďte zrak na bod asi 30cm od vašeho těla. Postupně přenášejte ohnisko do bodu vzdáleného 1,5 metru, tam nakreslete imaginární čáru rovnoběžnou s vaším tělem. Představte si rychlé vibrace podél vašeho těla a zpět. Dále si představte jak tyto vibrace vysunou vaše tělo na ono pomyslné tělo podél imaginární čáry. Soustřeďte se na potěšení z toho,že se vznášíte a zjistíte že se vaše astrální tělo pohybuje směrem vzhůru.